(PureInsight.org) Asi před třemi sty lety čekalo 28 lidí na jedné úrovni uvnitř Tří říší na reinkarnaci a já jsem byl jedním z nich. Přišla k nám jedna osvícená bytost a ukázala nám obraz císaře. Osvícená bytost řekla: "Je to skvělý člověk a jeho jméno je Aisin Gioro Xuanye (císař Kangxi). Jeho následovníci ustanoví skvělé hodnoty. Jsou zde nějací dobrovolníci, kteří by ho ochránili?" Každý z nás řekl ano.
Osvícená bytost pokračovala: "Ochrana císaře může být obtížná a riskantní. Prosím, pečlivě si to rozvažte dříve než se rozhodnete." Někteří lidé zaváhali a 13 z 28 ustoupilo. Osvícená bytost potom řekla zbývajícím 15 z nás: "Prosím, následujte mě." Vedla nás do jiné místnosti, ve které bylo pět obrazů. Ale z každého obrazu vystupovala obrovská záře světla a nebylo jasně vidět, co na nich je namalováno. Osvícená bytost pak řekla: "Abyste se mohli stát strážcem císaře, musíte projít zkouškou. Cílem zkoušky je ověřit, zda máte vytrvalost a můžete vydržet utrpení. Test obsahuje pět částí (ledové pole, pole blesků, pole mečů, pole krupobití a pole stání) a každý musí projít všechna z nich." Poté ustoupilo dalších sedm z nás. Osvícená bytost pravila zbývajícím osmi z nás: "Jste připraveni?" Všichni jsme přikývli. Osvícená bytost pak mávla rukou a všichni jsme se přemístili do obrazů.
Poprvé jsme vstoupili do ledového pole. Bylo to mrazivé, celé mé tělo se po celou dobu třáslo. Jediné, co jsem cítil od hlavy až k patě, byla zima. Postupně jsem cítil, jak zmrzám, stávám se ochromeným a ztuhlým. Dokonce ani moje oči se nemohly pohnout. Pocit mrazu vešel dovnitř mého těla, jako kdyby byly všechny mé vnitřní orgány kousek po kousku zmrazené. Proces zmrazení jsem vnímal velmi jasně, dokonce jsem mohl slyšet praskavý zvuk, když moje zmrzlé orgány na sebe navzájem narážely. Na konec bylo zmraženo celé moje tělo. Nevěděl jsem, kolik uběhlo času, ale přesto jsem byl trochu při vědomí. V tu chvíli jsem vstoupil do jiné dimenze, světlé a slunečné.
Na začátku jsem cítil teplo, pak moje tělo začalo tát a začala z něj vytékat voda. Jak se moje vnitřní orgány kus po kuse rozmrazovaly, bylo to velmi bolestivé a všude jsem cítil svědění, ten bolestivý pocit se nedá popsat. Když se proces rozmrazení zpomalil, krátce jsem si oddechnul, potom začala být sluneční záře teplejší. Nebylo nic, co by mi poskytlo úkryt před slunečním světlem, které bylo tak silné, že jsem nemohl otevřít oči. Cítil jsem, jak se voda uvnitř mého těla odpařuje, moje pleť se zvrásnila a mé tělo začínalo vysychat. Poté se voda v mých vnitřních orgánech také začala vypařovat a mé tělo vyschlo. Když jsem se změnil na něco, co se trhaně pohybovalo, byl jsem na pokraji smrti Mé tělo vplulo do jiné dimenze.
Zjevil se bůh meče. Ukázal na pole poseté meči a řekl: "Postupujte dopředu!" Svinul jsem svoje tělo a kutálel jsem se jako míč po nekonečném poli mečů. Meče byly ostřejší a ostřejší, řezaly mě jeden po druhém, takže mě to bolelo víc a víc. Na začátku jsem cítil, jak bylo mé tělo zraňováno jeden řez za druhým. Poté, co rozřezaly maso na mém těle, obnažily se moje kosti, které byly následně rozřezány ostrými meči. Pak byly rozřezány všechny moje vnitřní orgány, jeden po druhém, kousek po kousku. Se zaťatými zuby jsem se koulel do kopce k jinému poli mečů. Bylo to ještě bolestnější, protože se rychle měnily různé tvary mečů. Bylo to, jako by každá buňka mého těla byla rozřezána a čas se zdánlivě natahoval. Měl jsem jen jedinou myšlenku: "Musím se přes to dostat." Nakonec jsem dospěl k vrcholu kopce. Překvapivě to byl útes a já jsem začal padat dolů. Nakonec jsem dopadl na zem, a zatímco jsem ležel ve velké bolesti, doufal jsem, že bych si mohl trochu odpočinout. Zatímco jsem přemýšlel, začalo se na mne sypat krupobití a já vstoupil do pole krupobití. Na začátku měly padající kroupy velikost sójových bobů. Bylo to bolestivé a jejich zásah mě otupěl. Pak začaly padat kroupy o velikosti vejce, které mě silně zasahovaly ze všech směrů. Téměř jsem ztratil vědomí. Cítil jsem, že se mé tělo zvětšuje, takže vznikla větší plocha, kam mě mohlo krupobití zasáhnout, což mi způsobilo ještě větší utrpení. To už mělo moje tělo na sobě mnoho dutin od dopadů krupobití. Vnitřky dutin byly bolestivé a mrazivé. Kroupy mě bily téměř donekonečna a moje tělo se téměř rozpadlo. Nevěděl jsem, jak dlouho to trvalo, ale nakonec krupobití přestalo.
Potom se objevila bohyně ledu. Pomohla mi vstát a tlačila mě do jiné dimenze. Zatímco jsem se snažil přijít na to, co se děje, její hlas mi řekl: "Teď je to test stání a vy nesmíte spadnout." Pak přišli dva lidé a tlačili mě, až mě téměř srazili. Jak jsem se chystal udělat krok stranou a postavit se rovně, víc lidí přišlo až ke mně. Spojili se, aby mě strčili, takže mi téměř vyrazili dech. Bylo to, jako by mě tlačili po celou dobu a neměl jsem možnost se sni nadechnout. Byl jsem velmi unavený a chtěl jsem si sednout, ale nemohl jsem. Kvůli neustálému tlaku jsem cítil, že jsou moje vnitřní orgány stále deformované. Stiskli mě tak, že mi téměř vyšly z mých úst. I přesto jsem si stále uvědomoval, že to byl test stání. Nakonec jsem byl stlačen tak hodně, že jsem se cítil jako list papíru. Poté se tlačení zastavilo a já jsem vstoupil do jiné dimenze.
Tam se znovu objevila osvícená bytost, která přišla předtím. Kývla na nás: "Blahopřejeme! Osm z vás prošlo testem." Všichni jsme byli svěží, energičtí a pohlední.
Poté přišla další osvícená bytost zodpovědná za reinkarnaci. Vzala osm knih a řekla: "Vezměte si knihy a připravte se na svoji reinkarnaci." Obal knihy vypadal jako film. Viděl jsem své narození, výcvik kung-fu, ochranu císaře, celou cestu až do své smrti. Po shlédnutí příběhu bylo osm z nás opět svoláno dohromady. Osvícená bytost vytáhla truhlu označenou "královský mistr kung-fu" a řekla nám: "To je vaše zodpovědnost a vaše mocná ctnost." Pak osm z nás vstoupilo do truhly, kterou jsme potom sestoupili a znovu se převtělili.
Narodil jsem se do rodiny Manchu v Mandžusku v roce 1657 a mé jméno bylo Kangcaier. Byl jsem nejstarším synem v rodině a měl jsem rád kung-fu už od útlého věku. Když mi bylo 12, moje rodina najala za vysoký plat mistra kung-fu, aby mě učil. Po šesti měsících cítili, že tento mistr není dostatečně dobrý, tak zaplatili mistra, který říkal, že se jmenuje Nanmen (byl to ve skutečnosti nebeský generál z Nantianmenu). Tento mistr si mě velmi oblíbil a říkal, že mé fyzické tělo je pro cvičení kung-fu ideální. Naučil mě tak mnoho, kolik jen mohl, učil jsem se rychle. Byl jsem schopen snášet těžkosti a brzy jsme se stal velmi schopným. Nejen že jsem byl schopen vyšplhat na budovy a rychle se mezi nimi pohybovat, stal jsem se také specialistou na železné koule. Existovaly dva druhy železných koulí: jeden byl o velikosti hroznového vína a jiné - combo typy - byly o velikosti vejce. První z nich měly hladký povrch a házely se přímo, druhé měly hrubý povrch a uvnitř obsahovaly pružinu, která spojovala tři malé kuličky. Tento typ měl velmi silný účinek, když se koule blížila k cíli, její skořápka se otevřela a vymrštila tři vnitřní kuličky, které zasáhly různé akupunkturní body. Kvůli jejich ničivé síle mě mistr kung-fu požádal, abych je používal jen příležitostně a ani je s sebou obvykle nenosil.
Mistr Nanmen mě učil tři roky a pak odešel. Potom jsem se často setkával s lidmi, kteří si oblíbili kung-fu a zůstával s nimi. Jak čas ubíhal, dosáhl jsem 17. let. Moje mysl byla stále čistá a byla plně upřena ke cvičení kung-fu. Jednoho dne šel okolo putující mnich a když mě uviděl, řekl: "Ty existuješ, když ucho existuje. Zmizíš, když ucho zmizí." Nikdo v mé rodině nevěděl, co tím myslí. Moje matka požádala o vysvětlení mnicha, který odpověděl: "Prosím, nedělejte si s tím starosti" a odešel.
Během tohoto roku se konal nábor pro královské stráže a já jsem byl vybrán. Díky mé píli, obezřetnosti a znalosti kung-fu jsem byl brzy povýšen mezi císařské tělesné strážce. Byl jsem si vědom odpovědnosti a zůstal jsem pozorný po celou dobu. Jak čas plynul, byl jsem schopen rozpoznat specifické zvuky, bez ohledu na to, zda to byla kočka, která se plížila po budově nebo jiné zvuky z velké vzdálenosti. Také jsem měl lepší zrak a viděl jsem na dlouhé vzdálenosti, dokonce i v noci. Během těch pěti let jsem zažil desítky život ohrožujících bitev, bylo to velmi intenzivní období mého života.
Jako osobní strážci jsme sledovali císaře na každém kroku. Střídali jsme se při ochraně císaře na denní nebo noční směny, bez ohledu na počasí. Císař se k nám také choval dobře a někdy nám nechal v zimě poslat horké mléko nebo studený čaj v létě. Byli jsme také velmi vděční. Strážce, s nímž jsem často sloužil, se jmenoval Ahyige, často jsme hlídali v noci, bez jediného zvuku. Když jsme byli unaveni, občas jsme se opřeli o jeden z pilířů, abychom si odpočinuli. Obvykle císař pročítal vládní spisy nebo knihy ve večerních hodinách. Občas o půlnoci pozval jednoho z nás dovnitř ke krátké rozpravě. Kromě těchto chvil jsme málokdy císaře obtěžovali a on většinou až do příštího rána nevěděl, co se během noci přihodilo.
Jednou v noci jsem viděl, jak se někdo pohybuje okolo, a když přišel blíž, zasáhl jsem ho železnou koulí. S tichým výkřikem padl k zemi. Přišel jsem k němu mečem v ruce, a našel ho už mrtvého. Jindy zasáhla jedna z mých koulí vraha. Byl zraněný a utekl. Královské stráže hledaly všude a překvapivě ho nemohly najít. Během druhého dne jsme ho našli ležet v královské zahradě, téměř mrtvého. Nesl s sebou dopis, který pomlouval císaře.
Jednou jsme narazili na úkladného vraha, který se specializoval na užívání jedů. Jeden z císařovy tělesné stráže byl odborníkem v tomto odvětví. Ucítil něco neobvyklého a předstíral, že je otrávený a zhroutil se na zem. Další strážce také zpozorněl a schoval se poblíž. Když vrah přišel mezi ně, stráže okamžitě vyskočily a vraha přemohli. Předtím, než jsme měli možnost mu položit nějaké otázky, spáchal sebevraždu požitím jedu, který si již předtím umístil do svých úst. Tito lidé používali různé taktiky, aby se pokusili zavraždit císaře.
Osobní strážce musí být jak odvážný, tak opatrný. Jednou strážce poranil atentátník, který měl skrytou zbraň. Strážce šel neopatrně zkontrolovat vrahovo tělo. Vrah náhle otevřel oči a vyplivl tucet jedovatých jehel na strážcův obličej a tělo. Další strážce přispěchal a vraha usmrtil. Otrávený strážce měl brzy velmi závažné reakce - celé jeho tělo oteklo a hnisalo. Zatímco prožíval obrovské bolesti, žádal ostatní strážce aby ho usmrtili, ale nikdo z nás to nebyl ochoten udělat. Nakonec zemřel ve velkých bolestech. Byli jsme všichni velmi smutní.
Během čtyř let mé služby jako osobního strážce jsem se setkal s několika vysoce kvalifikovanými vrahy. Na začátku se ukázali dva z nich. Ahyige a já jsme bojovali s jedním z nich. V tom okamžiku jsem viděl jak se další tři blíží ke dveřím císařovy komnaty a pokoušejí se dostat dovnitř. Ahyige je také uviděl, a když se otočil, aby je zastavil, vrah ho zabil. Byl jsem v šoku. Třemi combo koulemi jsem zabil tři vrahy, kteří se snažili dostat k císaři. Jeden ze dvou vrahů přede mnou však, sekl do mého levého ucha ve chvíli, když jsem hodil kouli na ostatní. Byl jsem potom dokonce ještě více odhodlaný je zastavit. Pomyslel jsem si, že ostatní stráže brzy dorazí, mávl jsem levou ruku a předstíral, že házím další kouli, a zatímco jsem třímal meč pravé ruce, ohnal jsem se směrem ke staršímu z nich. Byl připraven a silně po mně máchal paží. Využil jsem příležitosti a obrátil se na mladšího vraha a zabil ho. Starší vrah byl rozzuřený a běžel ke mně. Uskočil jsem stranou a on přiběhl k tělu mladého vraha, držel ho a plakal: "Můj synu, můj synu!" Ukázalo se, že to byli otec a syn. Mezitím dorazili ostatní strážci. Starší vrah odložil tělo svého syna a vytáhl podivnou zbraň. Nedali jsme mu žádnou šanci a přemohli jsme ho. Věděl, že nemůže uspět, a tak si vzal vlastní život. V tu chvíli vyšel ven císař a my jsme ho pozdravili. Císař se ptal, jak mnoho strážců bylo zraněno. V tu chvíli jsem začal cítit velké bolesti v oblasti levého ucha. Další den císař někoho poslal, aby nás zkontroloval. Vdova císařovna Xiaozhuang nás také přišla osobně navštívit. Se soucitem a důstojností byla její výsost ušlechtilá a posvátná. Řekla mi, abych si dobře odpočinul, a požádala císařského lékaře, aby přezkoumal mé zranění, zatímco pro mě připravovala umělé ucho.
Doba služby královské tělesné stráže byla pět let. Když přišli noví strážci nastalo přechodné období, během kterého bývalí strážci předávali novým svoje mnohé zážitky a dali jim několik rad, jak plnit své povinnosti. Před tím jsme nahradil Batu a mým nástupcem byl Hayimu.
Když přišel náš čas, pozval císař nás šest na jídlo (bylo původně osm bodyguardů, z nichž byli dva mrtví). Na začátku jsme byli smutní, věděli jsme, že musíme císaře brzy opustit. Císař také řekl, že mu budeme chybět a že chce s námi chvíli mluvit. Když jsme dospěli k našemu rozloučení, strážce Aomu řekl císaři jménem nás všech: "Vaše Veličenstvo, po dnešku nevíme, kdy budeme schopni se s vámi setkat znovu. Pokud je potřeba, budeme připraveni, kdykoliv pro nás budete mít jakýkoli úkol." Císař řekl: "Často hovoříme o karmických vztazích. Když budeme mít v v naší budoucnosti příležitost se setkat, prosím neskrývejte se." Všichni jsme se cítili mnohem lépe, po vyslechnutí těchto slov. Na konec, císař dal každému z nás pěkně zdobená pouzdra. Uvnitř každého byla velká perla a nefrit Ruyi.
Tři měsíce po návratu domů jsem začal cítit bolest v levém uchu. Lékař pro to nemohl najít důvod. Požádal jsem ho, aby odstranil moje umělé ucho, ale ucho mne bolelo stále, což navíc ještě doprovázely bolesti hlavy a závratě. O dva týdny později jsem zemřel ve věku 22 let. Během umírání jsem si vzpomněl na slova mnicha, kterého jsem potkal, když mi bylo 17: "Ty existuješ, když ucho existuje. Zmizíš, když ucho zmizí". Tehdy jsem pochopil, že můj život byl už předem připravený.
Kangcaierův život byl svízelný a krátký. Ale vůbec jsem si nestěžoval ani jsem nelitoval svojí volby.
Původní myšlenka sestoupit z nebes byla volbou. V následujících sestupech, během různých reinkarnací, jsem také procházel rozhodovacím procesem, kdy bylo mnoho příležitostí učinit různá rozhodnutí. Na mé úrovni jsem objevil, že každý z nás má vlákno, které jej spojuje s Dafa. Každé správné rozhodnutí nám vytvoří svítící uzel na niti, která, když ji zvětšíte, může zobrazit všechny scény, které se udály během tohoto životního cyklu nebo na této úrovni. Staré síly nastavily taková omezení, že pro to, aby se bytost mohla stát praktikujícím Falun Dafa, musí mít minimálně 500 takových zářících uzlů. Měl jsem 618 uzlů a někteří běžní lidé měli 498 či dokonce 499 uzlů.To znamená, že jsme prošli dlouhou, náročnou a cennou cestu, abychom se dnes mohli stát praktikujícími Falun Dafa. Není to pouze prehistorický úmysl sestoupit dolů, ale také všechny ty volby učiněné poté - ochota vydržet, trpět, stát se bezradným nebo převzít odpovědnost. Po tom všem jsme dosáhli stádia, kdy jsme se dnes stali praktikujícími Falun Dafa.
Je snadné pochopit průběh volby vydržet nebo trpět, ale co to znamená zvolit si stát se bezmocným? Zde je jeden příklad. Kangcaierův předchozí životní cyklus byl Wei Zhongxian, notoricky známý vysoce postavený úředník v období dynastie Ming, který zabil mnoho lidí a dopustil se mnoha hříchů. Rozhodnutí hrát tuto roli jsem tenkrát udělal, protože nebyla jiná volba. Osvícené bytosti, které se rozhodly přijít sem dolů, se nebály vydržet nebo trpět, ale váhaly hrát roli, při níž by spáchaly hříchy. To proto, že všechny hříchy musely být následně splaceny, a když by bylo hříchů příliš mnoho, mohly by se nahromadit do té míry, že by mohly člověku zabránit, aby se mohl stát praktikujícím Falun Dafa. Nicméně, pokud by nikdo tuto zvláštní úlohu nesehrál, zůstalo by tam prázdné místo, což by zpozdilo reinkarnace ostatních. To je důvod, proč jsem si vybral roli Wei Zhongxiana. Udělal jsem to, aby se zabránilo zpoždění ostatních, a protože nebyla žádná jiná možnost. Jedním z předchozích Weiových životních cyklů byl mnich s mnoha ctnostmi, které byly všechny spotřebovány špatnými skutky během Weiova životního cyklu. Po smrti, i když Wei nešel do pekla, byl zmražen na dobu 100 let (což odpovídá až 25 letům v tomto lidském světě) v ledovém paláci na nebeské úrovni. Během této doby se neustále splácely jeho karmické dluhy a jeho tělo bylo neustále pročišťováno.
Stále existuje mnoho bytostí, které sestoupily z velmi vysokých úrovní. Přišly sem s námi, ale Staré síly jim nedovolily stát se praktikujícím Falun Dafa, neboť neudělaly tolik správných rozhodnutí a nesnášely v minulosti tolik těžkostí. Samozřejmě, Mistr neuznává tato opatření Starých sil, a ani my bychom je neměli uznávat. Ale je z toho patrné, že naše možnost kultivovat se nepřišla snadno a opravdu si jí musíme vážit.
Naše nekompromisní odvaha a víra nám umožnily projít minulostí, celou cestou k tomu stát se praktikujícími Falun Dafa. To je nevídané, a máme to štěstí, že máme příležitost pomoci Mistrovi s jeho Nápravou Fa. Právě teď nezachraňujeme jenom vnímající bytosti, ale také jsme zodpovědní za budoucnost vesmíru na různých úrovních.
Dnes stále čelíme mnoha volbám. To znamená, že rozhodujeme o tom, kolik můžeme přispět k Nápravě Fa a spáse vnímajících bytostí.
Vážením si naší minulosti a ochraňováním naší příležitosti, kterou máme dnes, můžeme učinit správnou volbu pro zítřek – něco, co mají privilegium učinit pouze učedníci Dafa.
Poznámka: Je zde jedna 60letá praktikující, která začala praktikovat v roce 2003. Je pilná ve studiu Zákona a dělání cvičení. Nicméně nevěnuje velkou pozornost otázce bezpečnosti nebo kultivaci projevu. Chce vědět všechno a často si stěžuje na to, že jsme jí něco neřekli. Při psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že je to Ahyige, můj kolega strážce, který byl zabit vrahy.
Ostatní strážci uvedení v tomto článku jsou také praktikující z mého okolí.
Ve skutečnosti, pokud se někdo stal praktikujícím, měli bychom mu dát naši plnou úctu. Koneckonců ušli jsme tak dlouhou společnou cestu, než jsme sem přišli, a sešli jsme se opět dnes na pomoc Mistrovi s jeho Nápravou Fa. Tento karmický vztah začal na nebesích, celou cestu až do dnešního dne. S vědomím tohoto, existuje ještě nějaká bariéra mezi praktikujícími, kterou bychom nemohli prorazit?
Nyní jsem přišel na to, že pojmenování "spolupraktikující" je drahocenné slovo, kterého bychom si měli všichni vážit.
Přeloženo z: http://www.zhengjian.org/zj/articles/2011/1/29/71465.htm
