Z osmé internetové konference sdílení zkušeností pro praktikující v Číně
Třetí oko jsem měla otevřené, už když jsem byla mladá. V jiných dimenzích jsem viděla úžasné scény. Po škole jsem si s radostí chodila hrávat do taoistického kláštera, který byl poblíž. Vrchní opat kláštera byl starý a měl dlouhou šedivou bradu. V ruce míval metličku z přesličky. Vyhazoval ji do vzduchu, čímž vytvářel mnoho věcí. Měl mě moc rád a často mi kladl otázku: „Bydlíš na ulici jménem Pcheng-laj. Víš, kde Pcheng-laj je?“ Chtěla jsem se stát jeho žačkou. Řekl ale, že je příliš starý a že taoistický klášter zmizí. Také mi řekl, že můj Mistr bude mít narozeniny podle čínského kalendáře 8. dubna a že bych neměla následovat nikoho jiného než mého Mistra. Později se má rodina přestěhovala. Když jsem vyrostla, jela jsem zpět, abych klášter našla, ale byl zničen během kulturní revoluce. Vedoucí kláštera zmizel neznámo kam. Když jsem to zjistila, rozplakala jsem se.
Od autorky:
Zdravím ctěného Mistra! Zdravím ctěné praktikující!
Na podzim roku 1996 mi bylo 46 let. Konečně jsem začala praktikovat Falun Dafa poté, co jsem čtyřicet let hledala Mistra. Během patnácti let mé kultivace jsem zažila mnoho soužení jak v lidském světě, tak v jiných dimenzích. Zasvětila jsem celý svůj život v „pomáhání Mistrovi v nápravě Fa“. Doufám, že to bude pro Mistra alespoň nějaká pomoc.
Začátek mého praktikování
V devadesátých letech jsem pracovala jako účetní, i když jsem neměla diplom. Šla jsem do jedné firmy v Šen-čenu požádat o práci. Mnoho uchazečů mělo diplom, ale i tak vzali mě. Nejsem nijak výjimečná a nemám ráda „kancelářskou politiku“, ale i tak mě každý rok zvolili mimořádným zaměstnancem. Profesně jsem stoupala a nakonec jsem byla zvolena vzorným zaměstnancem Šen-čenu. Práce mi šla hladce a pravděpodobně jsem měla i dobré chování. A také se mi zdálo, že mě ochraňovaly nebeské bytosti. Nikdy jsem o nic nebojovala a vždy jsem s ostatními lidmi vycházela dobře. Když mě někdo napadl, jen jsem si pomyslela, že je to odplata za zlé věci, které jsem udělala v minulosti.
Moje matka nakoupila mnoho knih o čchi-kungu a učila mě čchi-kung praktikovat. Ale nějak mi to nesedělo. Neřekla mi, že navštívila první devítidenní seminář Falun Gongu, který Mistr pořádal v březnu roku 1993. Na podzim roku 1996 jsem jela zpět do Kuang-čou. Moje matka dala na stůl několik knih. Spatřila jsem zářící Zhuan Falun. Vzala jsem knihu do rukou a přečetla si nejdříve její konec. (To byl takový můj zlozvyk.) Četla jsem krátké představení Mistra Li. Psalo se v něm, že Mistr se dle čínského kalendáře narodil 8. dubna. Mistře, konečně jsem Vás našla! Rychle jsem poklekla a řekla, že jsem konečně našla Mistra. Rozplakala jsem se. Třetím okem jsem uviděla, že i Mistr plakal.
„Mami, dej mi, prosím, tuto knihu!“ řekla jsem. „Nemůžu. Když ti ji dám, nebudu mít žádnou pro sebe.“ (V té době byl nedostatek knih Zhuan Falun.) Neměla jsem jinou možnost, jak mít vlastní knihu, a tak jsem od matky dostala alespoň „Vysvětlení obsahu Falun Dafa“. Poté, co jsem ji přečetla, věděla jsem, že se chci vrátit ke svému původnímu, pravému já. V tu noc mi Mistr pomohl pročistit tělo.
Když jsem se vrátila do Šen-čenu, snažila jsem se najít cvičební místo. Když jsem tam byla první den, myslela jsem, že budu cvičit tak dlouho, dokud bude hrát hudba. Cvičila bych dvakrát i třikrát denně! Mohla jsem sedět v meditaci dlouhou dobu. Někdy jsem meditovala celou noc, a i přesto, že jsem nespala, necítila jsem žádnou únavu. Byla jsem tak šťastná, že jsem konečně našla Mistra!
Kultivování srdce
Vždy jsem věděla, že tento život není o tom být člověkem a radovat se ze života. Přišla jsem se kultivovat, abych se mohla vrátit ke svému původnímu, pravému já. V kultivování mého charakteru byl na mě Mistr tvrdý, a to i když šlo o zdánlivě bezvýznamné záležitosti.
Jednou si má matka telefonovala s mou mladší sestrou a povídaly si o nějakých záležitostech běžných lidí. Nemohla jsem tam sedět a poslouchat je, i když jsem to dřív dělávala ráda. Nebylo správné poslouchat hovory jiných lidí, bylo to neuctivé. Podívala jsem se dovnitř a zjistila jsem, že mám připoutanost ke zvědavosti a starání se o věci druhých. Poté, co jsem toto objevila, mi Mistr pomohl odstranit černou látku a vrátil mi bílou. Věděla jsem, že musím kultivovat své srdce a zbavit se připoutaností – to byl ten klíč.
Jednou jsem šla na poštu poslat nějaké peníze. Ve frontě bylo mnoho lidí a někdo mě předběhl. Chtěla jsem to hned řešit, ale věděla jsem, že se musím nejdříve zbavit připoutání k netrpělivosti. Nemůžu být přece tak nedočkavá. Proč mě předběhl? Pravděpodobně proto, že jsem si k němu vytvořila dluh ve svém předchozím životě a teď jsem mu to musela splatit.
Když jsem nakupovala zeleninu, nikdy jsem nesmlouvala o ceně, vždy jsem zaplatila to, co si řekli. Měla jsem ale jiný špatný zvyk. Obchodníci byli zvyklí zeleninu rosit. Než jsem ji dala na váhu, setřásla jsem z ní vodu, takže jsem pak platila o něco méně. Vlastně to byla připoutanost k zisku. Jednoho dne jsem opět ze zeleniny setřásla vodu a náhle mě zabolela ruka. Když se to několikrát zopakovalo, přestala jsem to dělat. Znamenalo to, že mám kultivovat své srdce.
V tu dobu jsem neměla práci a ani moc peněz a splácela jsem hypotéku. Když jsem byla v dobrém kultivačním stavu, koupila jsem, cokoliv jsem potřebovala, a vždy docela levně.
Jindy jsem zase čekala, až mi prodavač vrátí zpět drobné (asi devět korun), i když měl v obchodě plno zákazníků. Nakonec mi drobné stejně nevrátil. Řekla jsem Mistrovi, že jsem se mýlila, a že nevadí, že mi prodavač drobné nevrátil. A tak jsem odešla. Tyto příležitosti sloužily k tomu, abych se zbavila připoutanosti k zisku a penězům.
Mistr ode mne vyžaduje, abych byla neustále v souladu se Zákonem. Když jsem otevřela knihu, uviděla jsem:
„Každú jednu vec meraj podľa Fa...“ (Pevná kultivácia, Hong Yin I.)
Ta slova se stala obrovská. Řekla jsem v srdci Mistrovi: „Mistře, nedosáhla jsem tohoto stavu.“
Jindy jsem zase otevřela knihu a uviděla jsem:
„Xinxing neustále kultivuj...“ (Opravdivá kultivácia, Hong Yin I.)
Slovo „neustále“ se stalo velmi velkým.
Než jsem začala praktikovat Falun Gong, má dcera a já jsme spolu dobře vycházely, ale s otcem moc dobrý vztah neměla. Když jsem začala praktikovat, všechno se obrátilo. Dcera na mě začala být zlá.
Jednou po mně chtěla, abych ji naučila hrát šachy. Řekla jsem jí: „Nikdy se šachy nemůžeš naučit. Nemám teď čas, chci studovat Fa.“ Pohrozila mi zlostně pěstí. Věděla jsem, že když je někdo na mě zlý, musí to být proto, že jsem udělala něco špatně. Tak jsem se rozhodla, že ji to naučím. Chtěla jsem ji rychle porazit, abych mohla začít studovat dříve. Hra ale byla patová. Objevila jsem v sobě soutěživost a připoutání k vyhrávání. Pak mi Mistr řekl přes dceru: „Jdi studovat Fa!“
Jednou dcera nakreslila tužkou čáru a pak se mě zeptala, co je to za barvu. Řekla jsem, že je černá. Odpověděla, že se mýlím. Podívala jsem se dovnitř a pomyslela jsem si: „Mistře, mýlila jsem se. Není to černá. V jiné dimenzi může být třeba modrá.“ Řekla jsem své myšlenky dceři a ona se pak přestala se mnou o tom hádat.
Jindy se mě zeptala, kde byl Mistr. Řekla jsem, že byl v Čchang-čchunu. Zeptala se mě, kterým je to směrem. Odpověděla jsem, že na sever. Opět se se mnou začala přít. Řekla jsem: „Mistře, opět jsem se spletla, není žádný sever.“ Ve vesmíru nejsou žádné světové strany, to jen v tomto našem světě. Dcera se se mnou nehádala, pokud jsem nad věcmi uvažovala z pohledu Fa.
Jednou dcera vyndala ze skříně všechny šaty. Vzala si oblečení mého mladšího bratra a zeptala se mě, jestli je to pro muže nebo pro ženu. Řekla jsem: „To je oblečení tvého strýce, takže samozřejmě je mužské.“ Začala se se mnou přít. V srdci jsem řekla Mistrovi: „Mistře, opět jsem se mýlila.“ Lidská hlavní duše může být mužská nebo ženská a nemusí odpovídat pohlaví lidského těla. Připoutání k žádostivosti jsem se zbavila rychle a takové názory už neměla.
Jednou mě dcera svázala, včetně nohou. Klečela jsem na podlaze a nemohla celou noc spát. Když ráno vstala moje matka a uviděla mě, rozčílila se. Zčernala mi noha, ale nestěžovala jsem si. Matka se mě zeptala: „To k tomu nemáš co říci? Jak se tvá dcera může takhle chovat?“ Mé dceři pak řekla: „Je to tvá matka. Jak se k ní můžeš tak chovat?“ Pomyslela jsem si, že to bylo způsobeno mou karmou a dcera mi pomáhala trpět. Karma se přenesla na její tělo, takže jak bych ji vůbec mohla vinit? Měla bych jí poděkovat. Věděla jsem, že ke mně bude dobrá, až když svou karmu rozpustím.
Mistr řekl:
„Právě jsem řekl, že principy kultivujících jsou opačné k principům obyčejných lidí. Lidé věří, že pohodlný život je dobrá věc, zatímco učedníci Dafa věří, že když jde všechno hladce, tak je to špatná věc, pokud jde o jejich zlepšování. Naopak, nepohodlí kultivujícím pomáhá zlepšovat se.“ („Vyučování Fa v San Franciscu“, 5. 12. 2005, neoficiální překlad)
Keď palička udrie, človek napredovať pevne vie
Kultivační praxí procházím s otevřeným třetím okem. Mistr je proto na mě velmi přísný. Například, když jsem šla nakupovat a zaradovala jsem se z těch lesklých věciček v obchodě, v jiné dimenzi mě plácla hůl. Vlastně to byl Mistr, kdo mě plácl. Mistr stojí vždy při nás, po celou dobu. Vidím ho. Nemluví na mě, ale má hůl, a když je potřeba, plácne mě s ní. Tohle jsem ze začátku nevěděla, uvědomila jsem si to až později.
Mistr řekl:
„Keď palička udrie, človek napredovať pevne vie...“ („Veža s bubnom“, Hong Yin II.)
Mistr na mě dává vždy pozor a pomáhá mi v kultivaci charakteru. Pokaždé, když se nekultivuji, cítím někde bolest. Je to od úderu holí nebo mrsknutí bičem.
Někdy jsem se nedokázala ovládnout a bránila jsem se, když mi někdo nadával. V tu chvíli mě Mistr udeřil docela silně. Později jsem Mistrovi řekla: „Mistře, opět jsem to nezvládla. Mám připoutanost k hádání se a strach z toho, že nemám pravdu.“ Když jsem tu zkoušku nezvládla, cítila jsem, že jsem zahodila příležitost, kterou pro mě Mistr uspořádal. Kdy vůbec bude další taková příležitost ke zlepšení?
V ten večer jsem přišla domů a nemohla přestat plakat. Řekla jsem Mistrovi: „Mistře, opět jsem zahodila příležitost. Kdy znovu bude moci Mistr uspořádat takový test?“ Naštěstí zkouška přišla znovu. Někdo mi začal z ničeho nic nadávat. Tentokrát to bylo dramatičtější než posledně, ale uvědomila jsem si, že to je zkouška, a hned jsem řekla: „Dobrá, dobrá, děkuji.“ Pak jsem tomu člověku poděkovala s rukama spojenými v heshi. Ráda dělám heshi, lidé jsou rádi, když jim takto vyjádřím vděk. Pak už se ten člověk o mě nestaral a odešel. Nevšímala jsem si jeho nálady a pouze jsem mu v srdci poděkovala. Učitel mi pak řekl, že jsem tomu člověku v předcházejícím životě vynadala mnohem víc než on mně teď. Tím byl dluh splacený. Bylo to prostě nádherné!
Strasti
Během meditace nebo ve spánku jsem se setkávala s trápeními pocházejícími z jiných dimenzí. Poté co jsem kultivovala čtyři měsíce, zažila jsem velké soužení. Démon z vysoké úrovně vzal na sebe podobu Mistra, aby do mě zasahoval, a také mě téměř zničil. Nebyla jsem schopna dostat se z toho až do začátku roku 1997.
Démon na sebe vzal Mistrovu podobu a přišel ke mně. Pozdravila jsem ho: „Mistře.“ Pak se mě zeptal: „Získala jsi Fa. Co teď studuješ?“ „Kultivaci řeči,“ odpověděla jsem. „Přečti mi to.“ A tak jsem začala číst. Začal mi vytýkat, kde a kdy jsem nekultivovala svou řeč, a že jak se takovým způsobem mohu zvedat v úrovních. Řekla jsem, že budu kultivovat svou řeč. Řekl, že takhle by to nešlo a že jsem spadla na samé dno a že už nemám více příležitost se kultivovat. Byla jsem neskutečně smutná. Zeptala jsem se ho, kdy budu moci kultivovat? Řekl, že to se ještě uvidí.
Nevěděla jsem, že to byl démon, a přestala jsem tedy kultivovat. Protože jsem se rozhodla, že nebudu kultivovat, Mistr se o mě skutečně nestaral. Dokonce mi byla vrácena karma. Po celém těle jsem cítila bolest. Démon mě také vzal do pekla, abych viděla, jak trpí ostatní. Žádal mě, abych trpěla taky, a splatila tak své dluhy. Vzal mě za svého žáka a nakládal na mě v pekle utrpení. Byla jsem krutě bita a nezůstala mi skoro žádná síla. Strašně jsem trpěla.
Matka mě tehdy prosila, ať se vrátím domů. Byla jsem zmatená a vypadala jsem velmi slabě. Ptala se mě, co se stalo. Řekla jsem jí, že Mistr nechce, abych kultivovala, a tak jsem kultivovat nemohla. Zeptala se mě, jak můžu být tak hloupá?
Staralo se o mě mnoho praktikujících. Přinesli Mistrův obraz a pověsili ho u nás doma. Poklekla jsem před ním a řekla jsem: „Mistře, můžu ještě kultivovat? Opravdu chci kultivovat.“ Plakala jsem. „Hledala jsem tě čtyřicet let, ale řekl jsi mi, že nemůžu kultivovat, že jsem spadla úplně dolů. A to jsem kultivovala jen čtyři měsíce. Mistře, můžu kultivovat?“ Mistr ronil slzy. Zeptala jsem se: „Mistře, můžu kultivovat?“ Mistr pokýval hlavou. Byla jsem tak šťastná. Mistr mi odstranil hodně karmy.
Mistr řekl:
„Když má mistr ohromnou ctnost, což znamená, že má velkou sílu kultivační energie – může vám odstranit karmu. Když má mistr kultivační energii vysoké úrovně, může vám odstranit hodně karmy, a když má kultivační energii nízké úrovně, může vám odstranit jen trochu karmy.“ („Co dává Váš učitel svým studentům?“, Přednáška třetí, Zhuan Falun)
Ten démon mi karmu odstranit nedokázal, takže mě ji nechal nést celou.
Když jsem toho démona opět uviděla, řekla jsem mu: „Jsi falešný. Opravdový Učitel by mi nikdy neřekl, abych přestala kultivovat.“ Démon byl velmi mazaný a často na sebe bral různé formy. Kdykoliv jsem ho viděla, zeptala jsem se: „Promiňte, jste Mistr Li Hongzhi?“ Když to démon uslyšel, okamžitě zmizel. Mistr to viděl a pokaždé, když to byl on, odpověděl: „Jsem Mistr Li Hongzhi.“ Mistr je tak soucitný. Démon už víckrát nepřišel.
Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2011/11/9/248887.html
Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2011/11/13/129448.html
