Usilovně se snažit a pomáhat Mistrovi v nápravě Fa (3. část)

Z osmé internetové konference sdílení zkušeností pro praktikující v Číně

Usilovně se snažit a pomáhat Mistrovi v nápravě Fa (2. část)

Poté, co Komunistická strana Číny spustila 20. července 1999 pronásledování Falun Gongu, jsem v Pekingu strávila spoustu času. Na náměstí Nebeského klidu jsem byla každý den. Kdykoliv jsem viděla, že tam praktikující cvičí, stojí v pozici držení kola, připojila jsem se k nim. Byli jsme jako skupina.

V prosinci roku 1999 jsme šli opět cvičit na náměstí Nebeského klidu. Vzali jsme s sebou magnetofon. Bylo to velkolepé.

V Pekingu mě zadrželi více než dvanáctkrát, ale pokaždé se mi podařilo utéct. Jednou zadrželi skupinu praktikujících. Před vchodem do cely stál strážný. Nespala jsem. Dívala jsem se na něj. Brzy začal usínat. Dveře nebyly zamčeny, tak jsem je otevřela a utekla. Ostatní praktikující, kteří nespali, utíkali také. Ale bohužel se mě nedrželi a strážný, který se hned probudil, je chytil.

Při dalším zatčení kráčel policista přede mnou. Viděla jsem, že jdeme kolem taxi. Byla to příležitost, jak utéci. Naskočila jsem do něj a řekla řidiči, že mi chce někdo ublížit. Dupl na pedál, a byla jsem pryč.

Při dalším zatčení mě strážný vedl zpět do Šen-čenu. Koupil velký pytel fazolí a přikázal mi, ať ho nesu, abych nemohla utéct. Na cestě jsem spatřila dopravní ceduli „letiště“. Pomyslela jsem si: „Aha, Mistr mi pomáhá utéct.“ A utekla jsem i s fazolemi.

Hladovka

V roce 2000 mě zatkli v Pekingu. Zavolali mé dceři, aby mě vyzvedla a odvedla domů, ale ona nepřišla. Věřila jsem, že mi tímto Mistr dává znamení, abych začala držet hladovku. Bylo tam více než sto praktikujících a většina z nich ji držela. Vzala jsem krabičku s jídlem a řekla: „Mistře, bylo by špatné plýtvat tímto jídlem. Hladovku začnu, až to sním.“

Více než týden jsem nejedla ani nepila. Cítila jsem se velmi pohodlně a lehce. Přesvědčovala jsem i ostatní praktikující, aby s hladovkou začali.

Nakonec přišli úředníci z každé provincie, aby odvedli praktikující zpět do jejich oblastí. Strážný mi řekl, ať jedu do Kuang-čou. Věděli, že jsem prodala svůj dům v Šen-čenu a mám peníze na to, abych jela do Pekingu nebo jinam. A tak mě posadili do letadla do Kuang-čou.

Mistr mi tehdy připomněl, abych hladovku ukončila. Předcházelo tomu to, že jsem mu řekla: „Za tu dobu, co nejím, se cítím moc dobře. Bylo by výborné, kdybych v budoucnu mohla úplně přestat jíst. Pomohlo by mi to ušetřit peníze za jídlo.“ V ten den jsem při cvičení nemohla zvednout ruce. Nikdy předtím jsem nebyla tak unavená. Ale ruce jsem nespustila. Věděla jsem, že problém musí být v mém charakteru. Přemýšlela jsem o tom, co by to mohlo být. Uvědomila jsem si, že to musí mít něco společného s hladovkou. Řekla jsem: „Dobře, Mistře, přestanu s hladovkou. Praktikující Falun Dafa by měli jíst.“ Ruce se staly okamžitě lehkými. Zeptala jsem se Mistra znovu: „Mistře, kdy bych měla s hladovkou přestat?“ Neodpověděl. V letadle roznášeli jídlo. Pomyslela jsem si, že je to vhodná chvíle začít jíst. Cítila jsem, jak mě Mistr poklepal po hlavě, a tak jsem věděla, že má myšlenka byla správná.

Říkat si o problém

Propustili mě hned, jak jsem dorazila do Kuang-čou. Kdykoliv jsem měla možnost, sdílela jsem tam s praktikujícími své zkušenosti. Šokovala mě zpráva, že pronásledování Kao Sien-mi-na, učitele z univerzity v Ťi-nanu, skončilo smrtí. Jeden praktikující mi řekl, co se tam stalo. Jak Kao odporoval pronásledování a rozhodl se pro hladovku. Násilně ho pak krmili, což mělo za následek jeho smrt. Přemýšlela jsem o tom, jak druzí trpí pro Dafa, a že bych také měla pro Dafa trpět. Bylo to něco v tom smyslu, že pokud nepůjdu do vězení, tak je to stejné, jako kdybych Dafa nechránila. Říkala jsem si o problém. Viděla jsem, jak Mistr pro nás trpí v jiných dimenzích. Tak jsem si myslela, že bych měla rozpustit svou karmu a nenechat Mistra, aby můj díl nesl za mě. Takovéto myšlenky však nebyly v souladu se Zákonem a říkala jsem si o problémy. A tak přišly.

Mistr vydal „Znající srdce“

Po 20. červenci 1999 jsme od Mistra neslyšeli žádné zprávy skoro rok. Věděli jsme, že jsou v oběhu nějaká falešná písma. 22. května 2000 vydal Mistr první jingwen po začátku pronásledování s názvem „Znající srdce“. Když jsem ho přečetla, nedokázala jsem rozpoznat, jestli je pravý nebo falešný. Jiný praktikující, který měl doma počítač, mě požádal, ať si ho přečtu on-line. Když jsem se dostala na Minghui, věděla jsem, že to jsou slova Učitele. Řekla jsem: „Mistře, opět jsem se zmýlila. Byla jsem k Vám neuctivá, odpusťte mi.“ Učitel mi pak ukázal vizi:

Mistr byl vepředu obrovské lodě. Všichni jeho učedníci byli na menších lodích. Byli jsme těsně seřazeni, někteří byli ve frontě daleko vzadu a někteří z lodi vypadli, když přišla vlna.

Bylo to přesně tak, jak psal Mistr:

„Hory se třesou, moře se bouří a divoké vlny se vzdouvají.“ („Znající srdce“, Podstata dalšího pokroku II.)

Mistr mi řekl: „Drž se!“ Chytila jsem se pevně lodi. Pak jsem viděla, jak někdo zůstal pozadu. Řekla jsem: „Mistře, nemohl tě těsně následovat.“ Mistr byl velmi soucitný. Použil dlouhé lano s hákem na konci a učedníka zachránil. Pak jsem uviděla, jak někdo téměř padá, tak jsem ho chytila, aby nevypadl.

Zatčení

V létě roku 2000 jsem chtěla jet do Pekingu objasňovat pravdu o Falun Gongu a snášet těžkosti. Ale zadrželi mě už na nádraží v Kuang-čou. Lidé, kteří mě zadrželi, řekli, že vypadám jako praktikující Falun Gongu. Zeptali se mě, odkud pocházím, ale neodpověděla jsem. Prohledali mi batoh a našli můj diář. Zjistili, že jsem pracovala u drah, a tak neměli to srdce zatknout mě. Řekli, že lidé, kteří praktikují Falun Gong, nejsou špatní, ale že dostali rozkaz, aby je zatkli. Řekli mi, ať jdu, ale já odmítla. Našli v diáři číslo na mou spolužačku a zavolali jí, ať pro mě přijede. Ona se ale bála, takže nepřijela. Pak volali mé matce. Když další den dorazila, už mě zadržovala šen-čenská policie.

Drželi mě přes noc na nádraží v Kuang-čou. Druhý den mi dovolili odejít, ale nešla jsem. Nakonec se rozhodli, že mě odvede šen-čenská policie. Řekli: „Nemáme to srdce nechat tě trpět.“ Policie v Šen-čenu mě dobře znala, a když přišli, řekli: „Jaký máš problém? Pořád někde lítáš a děláš problémy. Tentokrát ti vážně dáme lekci.“

Zadržovací centrum v Luo-chu v Šen-čenu

Zavřeli mě do zadržovacího centra v Luo-chu. Odmítla jsem dělat nucené práce. Chtěla jsem cvičit, ale nenechali mě. Zavěsili mě a pak vláčeli po zemi. Bála jsem se, že když mi zraní hýždě, nebudu si pak moci sednout do meditace. Každý tímto mučením prošel a jejich hýždě byla krvavá. Kalhoty jsem měla potrhané, ale zraněná jsem nebyla. To strážníky vystrašilo.

Protože mi nedovolili cvičit a studovat, rozhodla jsem se držet hladovku. Násilím mě krmili, z čehož se mi začaly viklat zuby. Hodně mě bili, ale nebála jsem se. Vedoucí vězení pak ke mně změnil svůj postoj. Byl ohromen, že praktikující Falun Gongu dokáže snášet takové těžkosti. Nakonec mi dovolil cvičit.

S hladovkou jsem přestala. Viděla jsem, že někdo jedl brambůrky a měla jsem na ně chuť. Řekla jsem té osobě: „Ráda bych si jeden kousek dala, dlouho jsem nejedla.“ Dala mi jeden kousek. Chutnal výborně a zuby se mi přestaly viklat.

Trápení

Když jsem byla v zadržovacím centru v Luo-chu, setkala jsem se s velkými souženími, což byl výsledek mých připoutání. Kultivace pak byla velmi náročná. Uvědomila jsem si, že jsem si o to řekla, když jsem chtěla snášet útrapy. Mistr mi dal náznaky, že jich přijde ještě víc. Věděla jsem, že to bude obtížné.

Ovládla mě vyšší bytost, vymazala mi celou paměť a tlačila mě dolů. Nemohla jsem slyšet nic, než její nesmysly. Pokoušela jsem se naučit Zákon zpaměti, ale všechno mi z hlavy vymazala. Nic jsem si nemohla zapamatovat. Začala jsem nahlas číst Hong Yin a požádala jsem ostatní o totéž. Pak do mě ta bytost nemohla tolik zasahovat, ale pořád tam ještě byla.

Nejdřív jsem si myslela, že bych měla poslouchat její důvody, proč jsem pronásledovaná, ale žádné z jejích slov nevycházely ze Zákona. Přemýšlela jsem o tom z pohledu Fa a má mysl se stala jasněji uvažující. Za tři dny bytost přestala mluvit, ale použila pak svůj kung, aby na mě tlačila. Tlačilo na mě mnoho černých látek. Nemohla jsem vstát. Rozhodla jsem se, že tou zkouškou musím projít. Řekla jsem Mistrovi, že to dokážu.

Protože jsem si nic nepamatovala, začala jsem číst Zhuan Falun nahlas. Ta bytost vypadala vystrašeně, a tak jsem začala recitovat Zhuan Falun nepřetržitě po dvacet čtyři hodin. V cele se točilo mnoho Falunů a všechny černé látky vyčistily. Ta bytost zmizela také.

V pracovním táboře

V pracovním táboře mě drželi na samotce. Zpočátku mě úředníci do pracovního tábora poslat nechtěli. Když jsem však slyšela, že v pracovních táborech je mnoho praktikujících, rozhodla jsem se, že tam chci jít. Ráno jsem se rozhodla a odpoledne mě tam poslali na dva roky.

V létě roku 2000 jsem byla převezena do kuan-tungského ženského tábora nucených prací v San-šuej ve Fo-šanu. Vzala jsem si s sebou Zhuan Falun a jingweny. Při šacovaní je nenašli. Když šli ostatní pracovat, mě drželi v místnosti o samotě. Tehdy jsem studovala Zákon. Když na to přišli, spoutali mě a knihu mi vzali.

Později za mnou přišli kolaboranti a pokoušeli se mě přesvědčit, abych se Falun Gongu vzdala. Jeden z nich řekl: „Podívej, jak za nás Mistr trpí. Když budeš pokračovat v kultivaci, způsobíš jeho smrt.“ Okamžitě mou tvář zalily slzy. Řekla jsem: „Máš pravdu. Mistr snáší všechny mé těžkosti.“ Celou silou mě udeřili elektrickým obuškem, ale nebolelo mě to. Mistr snesl všechnu bolest za mě. Rozplakala jsem se. Řekla jsem Mistrovi: „Už kultivovat nebudu. Splatím svou karmu, jeden život za druhým. Tím si nahromadím ctnost.“

Jednou jsem viděla, že Mistr vypadá velmi smutně. Rozplakala jsem se. Řekla jsem: „Opravdu nechci, aby Mistr kvůli mně ještě někdy trpěl.“ Myslím, že to bylo mé vědomé já, které neustále plakalo. Dozorčí už byli ze mě netrpěliví. Řekli mi: „No, dobrá, můžeš kultivovat. Jak můžeš takhle žít? Pořád jen pláčeš a vůbec nespíš. Neděláš nic jiného, jen pláčeš.“

Později jsem Mistrovi řekla: „Budu kultivovat.“ Mistr pak vypadal méně smutný.

Když jsem řekla, že už nebudu nikdy kultivovat, cítila jsem, že Mistra skutečně zabolelo srdce. Jeho srdce bylo otevřené a má slova na něm zanechala jizvu. Spousta lidí přestala kultivovat od té doby, co začalo pronásledování. Viděla jsem, jak Mistrovi tečou slzy krvavě červené barvy.

 

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2011/11/11/248891.html

Anglická verze: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2011/11/21/129610.html