(Minghui.org) 13. květen 2012 připomíná dvacáté výročí představení Falun Dafa světu. V tak důležitý den si vážím Učitelova soucitu a nového života, který mi Falun Dafa dal. Než jsem začala Falun Dafa praktikovat, měla jsem rakovinu. Po roce kultivace jsem zažila obrovské změny ve svém zdraví i morálním charakteru. Rakovinu už nemám a neberu žádné léky. Ráda bych se s každým, kdo by mohl mít s Falun Dafa předurčený vztah, podělila o své zkušenosti.
Zoufalost
Narodila jsem se v jedné čínské vesnici. Do školy jsem chodila 18 let a pak mě poslali pracovat do města. Po pěti letech jsme byli ze státního úřadu propuštěni při hromadném propouštění a museli jsme začít podnikat. Život byl velmi těžký a trpěla jsem několika chorobami, například zánětem prsní žlázy, zánětem žlučníku a zánětem slepého střeva. Za léky jsem utratila tisíce juanů a přivedlo nás to na mizinu. Na podnikání jsme si museli peníze půjčovat. Měli jsme tolik dluhů, že jsme je nemohli splácet. V té době jsem jen čekala, kdy umřu.
Při hospitalizaci mi diagnostikovali rakovinu prsu. To už na mě bylo moc, cítila jsem se naprosto bezmocná. Manžel mi do nemocnice přinesl oběd. O nálezu jsme mu řekla až po obědě. Plakal a byl rozrušený. Řekla jsem mu, že z nemocnice odejdu a léčit se nebudu. Odpověděl: „Prodal bych náš dům, abys měla na léčbu.“ Den po hospitalizaci se lékař rozhodl, že mi odstraní prso a svalstvo pod ním. První myšlenka po operaci byla, že nechci přežít. Celé tělo mě nesnesitelně bolelo, nemohla jsem se hýbat. Zůstala jsem v jedné poloze sedmnáct dnů. Když mě propustili, doktor řekl, že potřebuji šest chemoterapeutických sezení. Když to absolvuji, budu žít dalších deset let.
Byla jsem bezradná. Deset let – jen deset let. Když budu těch dalších deset let žít, dcerce bude teprve 17 let. Co mám dělat? Měla jsem pocit, že se můj život chýlí ke konci. Neměla jsem pražádnou naději a cítila, že na mě čeká smrt.
Předurčený vztah
Když jsem se vrátila domů, chodili mě navštěvovat sousedé, aby mě utěšili. Někteří mi nosili peníze nebo jídlo. Po čtyřech či pěti dnech mě navštívila jedna sousedka, která se mě zeptala, jestli chci praktikovat Falun Dafa. Bez váhání jsem odpověděla, že ano. Řekla: „Hodně lidí se nemocí zbavilo, když začali Dafa praktikovat. Je to tak skvělá věc!“ Nechala mi přinést Zhuan Falun a já ho ve volném čase četla. Při čtení jsem plakala a nedokázala jsem ovládat své emoce. Ani si nepamatuji, kolikrát jsem ho se slzami v očích četla. Kéž bych o Dafa věděla dřív, nemusela jsem tolik trpět.
Četla jsem Učitelův Fa:
„K tomu se používá elixír. Když je mnich po smrti zpopelněn, zůstanou sariry. Někteří lidé tvrdí, že jsou to kosti a zuby. Jak to, že obyčejní lidé nemají sariry? Jednoduše to je vybuchlý elixír, jehož energie se uvolnila. Obsahuje mnoho látek z jiných dimenzí. Koneckonců je to také něco s hmotnou existencí, avšak s malým užitkem. Lidé je dnes považují za něco velmi drahocenného. Obsahují energii a jsou třpytivé a velmi tvrdé. Takové věci to jsou.” (Zhuan Falun).
Uvědomila jsem si, že je to pravda. Začala jsem Falun Dafa studovat v domě spolupraktikující, která měla obrázek Učitele Li. Pomyslela jsem si, že Učitel na obrázku vypadá tak hodný a že se dívá na mě. Jednou, když jsem studovala Fa, pocítila jsem zvláštní pocit. Okamžitě to zmizelo. Věděla jsem, že mi Učitel právě pomohl vyčistit tělo. Fa jsem studovala každý den a ostatní mě povzbuzovali, abych cvičila na místním cvičebním místě. V té době jsem ještě neměla zahojené zranění, ale opravdu jsem chtěla s ostatními cvičit. Jednou jsem cítila, že mám celý mozek prázdný a otevřený.
Opravdu mě obtěžovalo, že si musím pořád vyměňovat obvazy na ráně. Nemohla jsem se při tom dívat na zdravotní sestru, jinak bych omdlela. Z rány vytékala žlutá látka, která silně zapáchala. Deptalo mě to. Někdy jsem viděla, jak spolupraktikující cvičí, ale já jsem musela jet do nemocnice na ošetření rány. O několik měsíců později mi doktor povídá: „Váš případ není normální. Pokožka by se měla zahojit za dva týdny, ale ta vaše pořád ještě není zahojená.“ Věděla jsem, že bych měla dělat cvičení s ostatními, ale pořád jsem měla strach, že když nepůjdu k lékaři, nemoc se mi vrátí. Nechtěla jsem umřít a nechat svou malou dcerku bez matky. Co by se stalo, kdybych jen studovala Fa a nechodila k doktorům? Vrátila by se mi nemoc? Když budu v léčbě pokračovat, můžu žít alespoň dalších deset let. Nevěděla jsem, co dělat.
Vynikající výsledky
Jak jsem byla dál rozpolcená mezi studiem Fa a léčbou, byla jsem hodně vystresovaná. Věděla jsem, že je Dafa skvělý, ale myslela jsem si, že moje nemoc je příliš vážná. Rakovina mě mohla připravit o život, a měla jsem strach.
Jak jsem s praktikováním Falun Dafa pokračovala, začala jsem vypadat zdravější, ale pořád jsem si dělala hlavu se svou nemocí. Vždy, když jsem v noci nemohla spát, dotýkala jsem se rány a říkala si, jestli se nemoc rozšíří. Manžel navrhl, abych se šla poradit s dalším doktorem ve větší nemocnici. Rozhodla jsem se, že nepůjdu, ale srdce pořád klidné nebylo. Hodně nocí jsem probděla.
Jedné noci jsem se rozhodla, že si sundám obvaz s mastí a použiji místo něho obyčejnou bavlnu. Rozhodla jsem se, že už nepůjdu do nemocnice na další obvazy. Už jsem se nechtěla pořád bát o zdraví, chtěla jsem se jen zaměřit na kultivaci. Když umřu, umřu. Když budu žít, budu žít. Nechtěla jsem se každý den strachovat. Po třech nebo čtyřech dnech jsem si bavlněný obvaz sundala a viděla, že rána je menší. Po týdnu se zahojila úplně. Po osmi měsících studia Fa a dělání cvičení Falun Dafa jsem se zbavila připoutání k životu a smrti.
V zimě jsem chodívala cvičit do parku skoro každý den. Manžel mě včas budil, abych se tam ráno dostala. Bez ohledu na to, jak bylo venku zima, jsem na cvičení chodila. Zdálo se, jakoby mě každý den nějaká síla povzbuzovala ke cvičení. Když jsem dělala druhou pozici u druhého cvičení, Falun cvičení ve stoje, ucítila jsem, jak mi pod ránou a v podpaží krouží čtyři nebo pět Falunů. Upravovaly mi tělo, ale to jsem nemohla vidět, nicméně jsem hluboce cítila jejich rychlé otáčení. Byl to velice kouzelný a jasný pocit. Vyhnula jsem se smrti a konečně měla naději. Zvolila jsem si pozvednout se nad obyčejné lidské myšlení. Získala jsem Dafa a mohla kultivovat a pomáhat Učiteli v nápravě Fa.
Náš Učitel se o mě vždy stará a pomáhá mi Fa pochopit. Jednou jsem na videu sledovala přednášku v Ta-lienu a Učitel hovořil o pacientovi s rakovinou a něčem, jako shluk karmy. Díky tomu jsem si vzpomněla na jasný sen, který jsem jednou měla: stála jsem před svým domem a viděla černou kulatou věc, jak zakrývá západní oblohu. Bylo to jako tornádo, které se ke mně velice rychle hnalo. Vyděsilo mě to tak, že jsem si zakryla hlavu peřinou. Uvědomila jsem si, že něco tiše spadlo. Viděla jsem, že východní zeď je černá a mokrá. Uviděla jsem něco jako křepelku, která zemřela. Uviděla jsem, jak umírají mouchy a vážka. Byly černé. Hustě pokryly zem. Některým se ještě třepala křídla. Odklidila jsem je ze země a uvažovala, že bych je měla dát do koše. Pak jsem se probudila.
Když jsem pak jednou poslouchala Učitelům Fa, náhle jsem pochopila, že Učitel mi tělo už pročistil. Už ze mě zdravého člověka udělal! Všechny moje choroby zmizely! Nepromluvila jsem, ale v srdci jsem křičela: „Jsem zdravá! Jsem zachráněna!“ Můj hlas přetrval ve vzduchu hodně dlouho. Zažila jsem ohromnou a úžasnou moc Dafa a lidskými slovy nelze tyto pocity jasně vyjádřit!
Výsledkem je, že rozdíl mezi životem a smrtí je jen v jedné myšlence. Zbavila jsem se smrti a vrátím se do svého věčného domova. Opravdu jsem zažila Učitelův Fa. Jediný způsob, jak si cenit Učitelova soucitu, je poslouchat Fa a pilně se kultivovat.
Od té doby jsem nikdy nebyla nemocná. Se sousedy jsme opravovali silnici a oni nechtěli, abych dělala těžké práce, ale já to dokázala, protože se mi vrátilo zdraví. Pokračovala jsem v dělání domácích prací a prala si šaty. Tělo jakoby získalo lehkost vzduchu. Zlepšila se mi chuť k jídlu a spánek. Neprodělala jsem už žádné další léčení ani nebrala žádné léky. Všechny tyto změny jsem zažila, když jsem praktikovala Falun Dafa jeden rok. Teď už je to let čtrnáct. Jedna spolužačka mě uviděla a objala. Se slzami v očích mi povídá: „Ty ještě žiješ, myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím.“
Výše uvedené jsou mé zkušenosti s rakovinou. Falun Dafa je výjimečná věda, ne nějaká pověra nebo něco idealistického. Osobně jsem přínosy Dafa zažila a vím, že to je pravda. To, co jsem uvedla, není nic než pravda. Zažíváme úžasné výsledky, protože používáme principy Dafa, Pravdivost-Soucit-Snášenlivost, abychom napravili své chování. Učitel mi vždycky pomáhá a podporuje mě při procházení těmi nejhoršími obdobími mého života. Pomáhá mi, abych se dál kultivovala.
