(Minghui.sk) Ráda bych se zmínila o zkušenosti z účasti na Mistrových přednáškách. Staňme se znovu svědky Mistrovy milosrdnosti a skutečné manifestace Buddhova Zákona v tomto lidském světě.
Můj syn trpěl nemocemi, které nebyli schopni v nemocnici diagnostikovat. Byla jsem zoufalá a cítila jsem se úplně ztracená, když jsem potkala dvě praktikující Falun Gongu. Ty mi daly neobyčejnou knihu Zhuan Falun a naučily mne i mého syna cvičení. 27. dubna 1994 jsem se svým synem a desítkami ostatních nastoupila do vlaku, který směřoval do Changchunu. Tam se konal 7. cyklus Mistrových přednášek v auditoriu univerzity v Jilinu ve městě Changchun.
Poslouchala jsem Mistra, jak vyučoval Zákon, a úplně jsem se uklidnila. Oči jsem měla doširoka otevřené a neodvažovala jsem se ani mrknout, abych si v srdci uchovala každičké Mistrovo slovo. Před kultivací jsem o tom nevěděla vůbec nic, ale jak jsem Mistra poslouchala, měla jsem pocit, jako kdybych se měnila v jinou osobu, která plná očekávání začíná správně chápat Zákon. Abych Mistra dobře viděla, přestěhovala jsem se ze zadních řad až do třetí řady. Byla jsem velmi šťastná a těšila se, že na Mistra dobře uvidím. Než ale začal Mistr vyučovat, řekl: „Někdo by možná rád seděl úplně vepředu. Ale ve skutečnosti je to jedno, ať sedíš, kde sedíš. Čím dál sedíš, tím jasněji uvidíš.“ Pomyslela jsem si: „Je tady tolik lidí, jak může Mistr vědět, že jsem si vyměnila místo? To je opravdu zázrak!“
Jednou jsme se dostali do zácpy a všichni praktikující v autě měli starost, že přijdeme na vyučování pozdě. Dorazili jsme na univerzitu v Jilinu a všichni jsme si mysleli, že přijdeme pozdě. Ale jakmile jsme si sedli na místa, Mistr řekl: „Jelikož se na dálnici rozbil jeden autobus, přišli někteří žáci pozdě. Takže začnu s vyučováním až nyní.“ Pomyslela jsem si: „Mistr ví všechno!“ a nemohla jsem nalézt slov, abych projevila svou vděčnost.
Před šestou lekcí mi někdo sdělil, že Mistr chce vidět mého syna. Do začátku vyučování už nezbývalo moc času a já věděla, že Mistr začíná vždycky přesně, tak jsem hodně spěchala, abych syna našla. Náhle jsem zaslechla nějaký hlasitý zvuk nárazu a upadla jsem na zem. Ten hluk byl tak hrozný, že každý pomalu dostal strach. Nedbala jsem toho a okamžitě jsem vstala. Jeden praktikující se mě zeptal, jestli jsem v pořádku a já odpověděla: „Jsem v pořádku.“ Přivedla jsem syna k pódiu, aby viděl Mistra. Mistr se na něho s úsměvem podíval a zeptal se mě: „Kolik let je tvému synovi? Chodí na vyšší stupeň?“ Odpověděla jsem: „Je v osmé třídě“ a vyprávěla jsem Mistrovi dál: „Oba jsme doma četli Zhuan Falun a začali jsme dělat cvičení.“ Potom jsem mu vyprávěla o stavu mého syna. Mistr pak chvíli s mým synem mluvil a já se ho nakonec ještě zeptala, co máme dělat, pokud doma narazíme na nějakou otázku. Mistr se pousmál a podal mi vizitku. Řekl mi, že to je jeho poslední vizitka a prosil nás, abychom mu zavolali, pokud budeme mít v budoucnu nějaké otázky. Byla jsem dojatá k slzám. Dodnes mám tu kartičku u sebe a vážím si jí. Na ten můj pád jsem si už ani nevzpomněla, dokud jsme se neodebrali na svá místa. Dotkla jsem se svého těla a vůbec jsem necítila žádnou bolest. Bylo to, jako kdybych nikdy neupadla. Byla jsem hluboce dojatá, že Mistr na mě dohlížel a ochraňoval mne, přestože jsme s praktikováním teprve začali.
Během Mistrova vyučování získal můj syn nadpřirozené schopnosti. Nechci mluvit o tom, co viděl svým třetím okem, ale o tom, jak se jeho nadpřirozené schopnosti projevovaly jiným způsobem. Jednou jsme chtěli koupit vodu s ledovou tříští, ale žádný led v láhvi nebyl, protože bylo velké horko. Můj syn řekl: „Mami, chtěl bych láhev s celým ledem.“ Jakmile tu větu dokončil, proměnila se v mé ruce voda v láhvi na jeden kus ledu. Jednou ráno jsme chtěli jít po snídani do auditoria a najednou jsme si vzpomněla, že jsem nechala ležet klíče na posteli, takže se nedostanu do pokoje. Můj syn řekl: „Nedělej si starosti a jdi do auditoria, já ty klíče přinesu.“ Řekla jsem mu: „Sama jsem ten pokoj zamykala, klíče jsou uvnitř.“ Po chvilce se syn vrátil a podával mi klíče. Zeptala jsem se ho, jak to dokázal. Ale on mi jen řekl: „Neptej se mě na to!“ Bylo to v květnu, ale rána a večery byly ještě velmi chladné. Můj syn měl na sobě jen tenké tričko a bylo mu horko. Doma trpěl tolika nemocemi, ale zatímco byl tady, byl úplně zdravý. V minulosti jsem vůbec na nadpřirozené síly nevěřila, ale teď jsem se sama stala jejich svědkem a na svém synovi jsem mohla pozorovat jejich odraz. Neměla už jsem žádné otázky k existenci Bohů nebo zázraků. Můj mozek a mé myšlenky, které byly tolik let zamořovány jedem ateistické ideologie Komunistické strany Číny, byly očištěny Mistrem a Velkým Zákonem.
8. května skončila poslední přednáška a žáci zůstali ještě nějakou dobu na místě. Všichni stáli přede dveřmi a dívali se za odcházejícím Mistrem. Někteří praktikující plakali tak jako já. Poté, co jsem absolvovala všech devět lekcí, se můj názor na svět zcela změnil. Mé tělo bylo jakoby nadlehčené. Vyhodila jsem veškeré léky, které jsem si s sebou z domova přivezla. Cítila jsem, že věci, o které usilují běžní lidé, už nejsou pro mne důležité. Nezajímal mě už osobní zisk a takové věci. Jediné, co jsem chtěla, bylo stát se lepším člověkem a praktikovat Falun Gong až do konce.
Poté co Mistr skončil vyučování, řekl mi jeden praktikující, že můj syn by měl Mistra následovat na jiná místa, aby mohl dále poslouchat Mistrovo učení. Proto jel můj syn do Pekingu, do Chengdu a do Chongqingu, kde se zúčastnil Mistrova vyučování a zůstal v jeho blízkosti. Po svém návratu domů mi vyprávěl, že Mistr, když s ním jedl, sám mu nandal jídlo do misky a také mu ho přinesl. Když měl Mistr narozeniny, právě se nacházeli ve vlaku. Někteří praktikující chtěli v jídelním voze objednat bohaté a drahé jídlo, ale Mistr nesouhlasil. Nechtěl ani, aby objednali levnější jídlo. Všiml si ale zklamání v jejich obličejích, takže nakonec s jídlem souhlasil a koupil si misku s instantními nudlemi. Můj syn mi vysvětlil, že Mistr je vždycky velmi šetrný a své úspory (povídalo se, že to bylo celkem 30 000 Juanů) věnoval Fondu pro spravedlnost a odvahu. Jelikož to můj syn zažil všechno osobně, uchoval si to ve svém srdci a podle toho také žil velmi skromně.
Po svém návratu domů jsem manželovi vyprávěla, že jsem jednoho dne uviděla záblesk světla, který se blýskal v našem bytě. To se stalo ještě dvakrát. Věděla jsem, že Mistr čistil náš domov. S Mistrovou pomocí také zmizely všechny nemoci mého muže a do jeho obličeje se vrátil úsměv. V naší kultivaci nás velmi podporoval. Můj syn následoval Mistra zhruba jeden měsíc a některé cestovní náklady Mistr převzal za něho. Když můj syn opouštěl náš dům, byl vyhublý a trpěl mnoha nemocemi. Po návratu jsme ho na nádraží téměř nepoznali, musel nás zavolat jmény. Oba jsme byli ohromeni jeho změnou. Barva jeho obličeje byla krásně růžová. Vyrostl a zesílil a měl třpytivé černé vlasy. Ti, kteří znali mého syna předtím, byli velmi překvapení a divili se, jak se mohl za pouhý jeden měsíc takhle moc změnit.
Osobně jsem se stala svědkem zázraků Velkého Zákona. Lidé kolem nás viděli změny na našich tělech i náš duchovní růst. Kdosi mě prosil, abych Mistra pozvala k němu domů, aby ho zbavil nemocí. Řekl mi, že za to i zaplatí. Řekla jsme mu: „Můj Mistr nechce žádné peníze a už vůbec nechodí k lidem, aby je zbavoval nemocí. Můj Mistr šíří Zákon a zachraňuje vnímající bytosti. Pojď a praktikuj Falun Gong.“
Za 16 let své kultivace jsem směla zažít velkolepou Mistrovu milosrdnost, skutečnou manifestaci Buddhova Zákona v lidském světě a široce dosahující Buddhovy milosti. Budu pilně pokračovat v praktikování, dělat dobře tři věci a Mistra nezklamu.
Anglicky: http://www.clearwisdom.net/html/articles/2010/8/11/119190.html
Čínsky: http://www.minghui.org/mh/articles/2010/8/6/228035.html
