Jsem dlouhodobá učednice, která získala Fa v roce 1996. Za ty roky se mně přihodila spousta zázraků. Není možné je všechny za pár dnů popsat. Vyrůstala jsem za doby kulturní revoluce a kvůli tomu jsem se toho ve škole moc nenaučila. Kvůli svému omezenému vzdělání mně uteklo prvních osm konferencí pro sdílení zkušeností praktikujících z Číny. Tentokrát jsem odhodlána se o své zkušenosti podělit, abych mohla vyjádřit svůj hluboký vděk našemu ctěnému Mistrovi. Bez Dafa bych tu nebyla. Mistr za mě tolik nese, že jen pevnou kultivací a zachráněním více lidí ho nezklamu.
1. Dafa projevuje zázraky
Nejvíc na dně ve svém životě jsem byla v roce 1996. Jako kdyby nestačilo utrpení z koronárního onemocnění, artritidy, astma a problémů se zády, u manžela se v tom roce začala projevovat duševní choroba. Často mě a naši tříletou dcerku bezdůvodně bil. Vždycky, když jsem měla problém se srdcem, jsem nemohla dělat žádné domácí práce, natožpak vařit pro rodinu. Nemám tušení, jak jsem přežila.
Nikdy nezapomenu na 8. května 1996, na den, kdy mi naše sousedka dala lístek, abych si mohla jít poslechnout nahrávky Mistrova vyučování. V té chvíli, jak jsem si sedla do sálu, jsem usnula, ale kupodivu jsem slyšela všechno ve svém srdci. Když jsem se toho dne vrátila domů, bez váhání jsem vyhodila všechny léky. Druhý den jsem při poslechu přednášek o Fa stále ještě usínala. Stejné to bylo i třetí den, ale uprostřed spánku mě vzbudil prudký nápor větru. Hrůzou jsem otevřela oči, ale s překvapením jsem zjistila, že sál je velice tichý, jen z přehrávače plynul Mistrův hlas. Žádný vítr tam nebyl. Od té doby jsem už nebyla ospalá, i když srdce mě pořád hodně bolelo.
Jedné noci, když jsem se vrátila z noční směny, jsem uviděla v koši na prádlo dceřino špinavé oblečení a pochybovala jsem, zda mám dost sil na to ho oprat. Pak jsem si odhodlaně řekla: „Nejsem kultivující? Mistr řekl, že kultivující nemají nemoci. Jsem si jistá, že prádlo zvládnu bez problémů vyprat.“ Takto jednoduše jsem čtyři dny po sobě uklízela celý dům. Srdce mi nedělalo žádné potíže. Sousedka i kolegové, všichni byli svědky těch obrovských změn ve mně.
Mistrovy přednášky jsem šla znovu poslouchat 26. června 1996. Celou cestu domů jsem kašlala. Bílkovité zvratky, které se objevily, mě nevyděsily, protože jsem pevně věřila, že všechno je dobrá věc a Mistr mě chrání. Takto jsem kašlala až do září. Pak jsem najednou kašlat přestala a astma, které mě roky trápilo, zázračně zmizelo.
2. Opuštění připoutání k životu a smrti, potvrzování Fa
Když začalo pronásledování Falun Gongu v červenci roku 1999, byla jsem velice smutná a nemohla jsem pochopit, proč by komunistická strana potlačovala tak nádhernou praxi. Když jsem jela na kole domů po noční směně, bylo to 25. prosince 2000, uklouzla jsem a spadla na zasněženou cestu. Ten pád mi pomohl uvědomit si, že Mistr mě povzbuzuje, abych kráčela rychleji. Jakmile jsem se vrátila domů, kontaktovala jsem několik spolupraktikujících a usnesli jsme se, že pojedeme do Pekingu, abychom apelovali za Dafa.
Nedlouho po nastoupení do vlaku jsme se doslechli, že po cestě do Pekingu bylo zatčeno několik praktikujících. Trochu jsem znejistěla a ptala se sama sebe, proč do Pekingu jedu. Pak jsem si uvědomila, že jako člověk, kterému Dafa tolik dal, se musím postavit a říct na jeho obranu pár slov. Vlak měl zpoždění přes tři hodiny a do Pekingu přijel až po půlnoci. Kolem nebyli žádní policisté a my jsme neměli problémy. Když jsme se dostali na náměstí Nebeského klidu, zakřičela jsem „Falun Dafa je dobrý!“, „Falun Dafa je spravedlivý Fa!“ a „Očistěte dobré jméno mého Mistra!“. Také jsem rozvinula transparent s nápisem „Falun Dafa je dobrý!“, ale brzy mě srazili policisté.
O dva měsíce později mě můj zaměstnavatel vykoupil z vazby a dali mě do podnikového střediska na vymývání mozků. V práci mi nedělali moc problémů a pořád mi platili mzdu a přídavky po celou dobu zadržování.
Mého mladšího bratra zatkli v březnu roku 2000 za to, že šel apelovat do Pekingu. Když mu dva policisté nařídili, aby napsal prohlášení, že přestane praktikovat a aby proklínal Mistra a Dafa, uslyšela jsem to přes dveře, bez váhání vešla dovnitř a řekla jim: „Proč učíte lidi nadávat?“ Zůstali, jako by dostali elektrický šok. Vyskočili a utekli. Všichni užasli. Tento zážitek byl opravdu takový, jak to Mistr popisuje ve svém učení:
„Takže ako kultivujúci, opravdivo pozoruhodné je to vtedy, keď dokážete byť neochvejný a máte také pevné spravodlivé myšlienky, že vás nič nedokáže rozkolísať. Buďte pevný a tvrdý ako diamant alebo žula, a potom vás nič nedokáže ovplyvniť – zlo bude vyľakané, len čo vás zazrie. Ak pri stretnutí sa s ťažkosťami môže byť vaše myslenie naozaj spravodlivé, potom, keď budete čeliť prenasledovaniu zla a keď budete čeliť zasahovaniu, jediná vaša veta posilnená pevnými spravodlivými myšlienkami dokáže okamžite rozložiť zlo, a spôsobí, že tí, čo sú využívaní zlom sa otočia a utečú, spôsobí, že zlo, ktoré vás prenasleduje, sa stratí, a spôsobí, že zlo, ktoré do vás zasahuje, zmizne bez stopy. Všetko, čo k tomu treba, je jediná myšlienka zrodená zo spravodlivej viery. Ten, kto dokáže pevne udržať tú spravodlivú myšlienku a ísť s ňou až do cieľa, sa stane veľkolepým bohom ukovaným Dafa.“ (Vyučovanie Zákona na medzinárodnej Fa konferencii v západnom USA, 26. 2. 2005)
3. Mistr mě vedl, abych se osvobodila z ďábelského doupěte
V listopadu roku 2004 mě poslali na tři roky na nucené práce za objasňování pravdy. Od začátku kultivace jsem se pravidelně učila Fa nazpaměť. Tak usilovné studium Fa mi určitě pomohlo, když jsem byla držena v pracovním táboře Wan-ťia v provincii Chej-lung-ťiang. Díky Mistrově ochraně a síle Fa jsem tou tvrdou zkouškou prošla. Všichni nováčci v táboře museli napsat prohlášení o ukončení praktikování. Jakmile jsem odmítla, přinutili mě sedm dní dřepět. Během té doby jsem se nemohla umýt ani převléknout. Toto mučení se podepsalo na mých nohách, které se mi poté třásly. Jednu dobu jsem ani nemohla chodit. Zpaměti jsem odříkávala Fa a cítila jsem, jak čas rychle plyne. Věděla jsem, že toho za mě Mistr vzal na svá bedra hodně.
I když jsem odmítala odříkávat pravidla pracovního tábora, stejně jsem se řadila, když to bylo nařízeno. Později jsem si uvědomila, že tohle je také spolupracování se zlem a že to není správné. Když se nás následně strážci snažili seřadit, vystoupila jsem stranou a prohlásila, že už jejich příkazy poslouchat nebudu. V zuřivosti mi zakryli oči a odvedli mě do místnosti, kde mně spoutali ruce za zády a vyhrožovali mi, že mně dají rány elektrickými obušky. Pomyslela jsem si:
„Iba tým, že zostanete nepohnutí, budete schopní vyriešiť všetky situácie.“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v Stredozápadnom USA, Chicago, 26. 6. 1999)
Zeptala jsem se dozorců, proč mi zakrývají oči. Chovali se, jako by dostali šok a řekli mi, že mají obušky vybité. Vrátili mě do cely a ruce připoutali k žebříku u patrové postele tak, abych nemohla ani stát a ani si dřepnout. Připomínala jsem si, že mám být nepohnutá. Brzy poslali lidi, aby mi želízka sundali.
V únoru roku 2006 po mně dozorci znovu chtěli, abych podepsala prohlášení, ale já jsem pevně odmítla. Pověsili mě za spoutané ruce do vzduchu, dokud jsem neomdlela. Brzy jsem ale přišla k sobě a oni mě pověsili znovu. Toto mučení opakovali docela dlouho. Na oběd mě připoutali rukama k posteli, aby se mohli najíst. Po obědě začali hrát poker a vyhrožovali, že ve stejném mučení budou pokračovat odpoledne.
V mysli jsem řekla Mistrovi: „Mistře, nedokážu toto mučení snášet pasivně. Pokud mě povzbudíš, abych se pronásledování postavila, pomoz mi, prosím, zbavit se želízek.“ Dozorci samozřejmě zamkli pouta velice natěsno, ale s touto jedinou myšlenkou jsem je mohla lehce sundat. Čtyři dozorci, kteří hráli poker, byli šokováni a vyhrnuli se, aby mě zbili. Jako šílení mě bili elektrickými obušky do rukou. Zlomili mi kost na levé ruce a ta opuchla. Pak mě hned zase spoutali a pověsili. Želízka se mi vryla tak hluboko do masa, že známky po nich byly viditelné ještě za dva roky. Já jsem však byla v té chvíli naprosto klidná, s pevnou vírou v Mistra a ve Fa. Viděli, že nevydávám ani hlásku a vyděsilo je to. Spustili mě dolů a ruce mi připoutali k železné židli. Tak mě nechali tři dny. Nohy mi hrozně opuchly a já nemohla chodit. Dozorci opět chtěli, abych odříkávala pravidla tábora, ale já jim odvětila: „Jsem ochotna obětovat pro pravdu všechno.“ V tu chvíli, když jsem to dořekla, uviděla jsem Mistra, jak ke mně kráčí s úsměvem na tváři a z hrudi mi odstranil dva velké kusy látky. Mistr byl po celou tu dobu po mém boku. I když jsem měla ruce hodně opuchlé, nikdy nebolely.
Jednou mi dozorci nařídili, že mám dělat těžkou práci, i navzdory opuchlých rukám, ale já jsem odmítla. Spoluvězeňkyně nedokázaly pochopit, proč jen nepředstírám, že pracuji a proč strážcům odmlouvám. Pověděla jsem jim: „Kultivuji Dafa a všechno, co dělám, musí být čestné.“ Okamžitě jsem pocítila, že mi Mistr z těla odstranil dva kusy látky. Jeden z dozorců si povzdechl: „Co se dá dělat, když se nebojí ani smrti?“
Kromě odříkávání Fa zpaměti jsem také neustále vysílala spravedlivé myšlenky, abych odstranila zlé faktory ovládající dozorce. Kvůli mučení se u mě objevily příznaky srdeční choroby, angíny, nízkého krevního tlaku a mozkového vazospazmu. Nakonec jsem byla upoutána na lůžko a nemohla jsem vstát. Rodina podala žalobu u všech příslušných úřadů a pracovní tábor nakonec souhlasil s tím, že mě propustí, pokud jim podepíši slib, že už nebudu Falun Gong nikdy praktikovat.
Věděla jsem, že je to test sentimentality, jinak by to bylo jako strkat svou rodinu do pekla. Pověděla jsem dceři, že ten slib rozhodně nepodepíši. Připomenula jsem jí, jaká požehnání Dafa přinesl mně i celé naší rodině. Každý si myslel, že všechno jejich úsilí bylo nadarmo, když slib nepodepíši, ale já jsem z celého srdce všechna ustanovení odmítala. Jednou jsem měla sen, že jsem se vypotácela z vrat pracovního tábora a pak jsem najednou odletěla. Zanedlouho poté jsem byla propuštěna, aniž bych musela slib podepisovat. Pod Mistrovým vedením jsem se vrátila domů jeden rok před skončením svého trestu.
4. Pevné kultivování každé myšlenky
Po propuštění jsem nikdy se sebou nenechala zacházet jako s nemocnou. Místo toho jsem studovala Fa a cvičila. Postupně jsem získávala víc a víc síly. Protože moje těhotná dcera potřebovala pomoc, přestěhovala jsem se do jejího domu ve velkém městě. Její manžel šel jednou ven na oběd a přinesl jídlo i pro svou matku a naši sousedku. Dcera se velice rozčílila, že mně nic nedonesl, ale já jsem ji utěšovala: „Víš, že máma je kultivující, ne? Nic se nestane bez důvodu.“
Do pokoje dcery se nějak dostalo hodně komárů a ona mě požádala, abych to všechno odklidila. Nohy mě bolely z mučení v pracovním táboře, ale vydržela jsem pracovat celé ráno. V okamžiku, kdy jsem se posadila, abych si vydechla, se dcera vrátila i se svou tchyní. Okamžitě se rozzuřila a tchyně se k ní brzy přidala. Věděla jsem, že je to zkouška ke zlepšení mého charakteru a vzpomněla jsem si na pasáž z Zhuan Falunu:
„Bude to vypadat jako každodenní událost, například, že vám dnes někdo dělá potíže, někdo vás rozzlobí, někdo se k vám špatně chová nebo vám někdo zničehonic nadává. Děje se to, aby se vidělo, jak se s takovými věcmi vypořádáte.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Přeměňování karmy)
S Fa v mysli jsem touto zkouškou klidně prošla.
Nedlouho poté jsem přecházela ulici, když se z ničeho nic objevilo auto a přejelo mi nohu. Hodně to bolelo. Připomínala jsem si, že mě Mistr chrání a všechno bude v pořádku. Chodidlo mi opravdu oteklo, ale jako zázrakem se mi nohy potom uzdravily. Tři měsíce poté, co jsem byla z tábora propuštěna, zmizely všechny abnormální stavy beze stopy.
5. Mistr mě po celou dobu vede
Mistr mě opravdu sleduje po celou dobu mé kultivace. Jednou jsem chtěla zakrýt okno plastem, abych zabránila studenému vzduchu dostat se dovnitř, když mě manžel zastavil, vytáhl velké prkno a začal mě bít. Ta bolest se nedá popsat a já jsem okamžitě přiznala Mistrovi, že pořád mám bojovné uvažování. Potom už mě tělo nebolelo.
Pokaždé, když jsem se setkala s trápením, vzpomněla jsem si na příslušný princip Fa a věděla jsem, že mě Mistr vede k pozvednutí mého charakteru. Jednou mě manžel zase pro nic za nic zbil a já jsem nedokázala ovládnout svůj vztek. Pak se mi v hlavě objevil nadmíru jemný hlas:
„Jako praktikující se nebráníte, když vás bijí, a neodpovídáte, když vám nadávají.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Osvícení)
Usmála jsem se.
Manžel mi nechtěl dovolit ráno cvičit a já jsem z toho byla nešťastná. Ale než jsem stačila otevřít pusu, abych protestovala, vzpomněla jsem si v mysli na princip Fa:
„Vždyť vaše zlepšení je nejdůležitější.“ (Podstata dalšího pokroku, Další porozumění)
A už mě to netrápilo.
Pár spolupraktikujících se rozhodlo, že půjdeme do sousedního města vysílat spravedlivé myšlenky pro praktikujícího, který měl jít k soudu. Za chvilku poté, co jsme vyrazili, jsme dostali po telefonu echo, abychom byli opatrní, že policie postavila zátarasy. Dostala jsem strach a říkala si, zda bych měla z auta vystoupit. Pak jsem si najednou vzpomněla na následující Mistrovu báseň a uklidnila jsem se:
„Bez ničoho, bez prázdnoty, bez vecí
Bez dobra, bez zla, prekračuje hranice
Vstúpi a sto miliónov vecí sa môže sformovať
Späť odíde, nič nezostáva, večná záhada.“
(Hong Yin II, Nič)
Když jsme přijeli na místo a zaparkovali, hned vedle nás zastavilo policejní vozidlo. A za chvíli se objevilo další. Společně jsme vysílali spravedlivé myšlenky a obě auta zakrátko odjela. Celý den jsme před soudem vysílali spravedlivé myšlenky na toho praktikujícího.
Jednou jsem se chystala jít ven objasňovat pravdu, když mi na hlavě přistál ptačí trus. Pohlo to se mnou a pochybovala jsem, zda ještě jít ven. Pak jsem si vzpomněla na to, co Mistr řekl:
„Predtým som povedal, že učeníci Dafa, uprostred obrovského nátlaku a uprostred skutočných skúšok života a smrti, prechádzajú procesom postupovania k dovŕšeniu. Nepoužívali minulé prenasledovania spravodlivých náboženstiev tú istú metódu? Predtým som povedal, že ľudstvo si nikdy nedokázalo vziať pozitívne ponaučenie; ľudia si zakaždým dokážu zapamätať iba negatívne lekcie. Nech je to akokoľvek ťažké, učeníci Dafa zachraňujú ľudí vo svete a v každom jednom vašom projekte robíte to, čo som popisoval.“ (Vyučovanie Fa na Fa konferencii v New Yorku, Manhattan, 5. 9. 2010)
Už jsem dál neváhala a vyšla jsem ze dveří se spravedlivými myšlenkami. Za chvilku jsem přesvědčila sedm lidí, aby souhlasili se třemi vystoupeními.
Pokud mám víru v Mistra a v Dafa, věřím, že dokážu naplnit svůj prehistorický slib, dosáhnout dovršení a následovat Mistra při návratu do svého pravého domova v nebi.
Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2012/11/14/264916.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2012/11/29/136475.html
