(Minghui.org) Zdravím Mistře, zdravím spolupraktikující,
rád bych se podělil o své zkušenosti s objasňováním pravdy prostřednictvím mediálních projektů. V roce 2003 založili praktikující pobočku novin Epoch Times ve Vancouveru. Uvědomil jsem si, že médium je silná zbraň Fa pro šíření pravdy a projekt vyvinutý na základě požadavků nápravy Fa. Moje cesta v médiích začala, když jsem se naučil, jak být reportérem Epoch Times.
1. Jak jsem se stal reportérem, našel přátele a šířil pravdu
Když byl Epoch Times prvně založen, většina obsahu se přebírala z centrály. Co jsme ale potřebovali nejvíc, byly místní zprávy, a mým úkolem bylo přinést co nejvíc zpráv z okolí, abychom přilákali víc čínských čtenářů.
Protože jsem se o zprávy z běžné společnosti nikdy nezajímal, musel jsem své zvyky změnit a přinutit se číst anglické a čínské zprávy v oblasti politiky, ekonomiky, kultury a vzdělávání. Abychom mohli být reportéry, musíme mít široký záběr a dobrou úroveň angličtiny. Nebyl to jednoduchý úkol.
Protože jsem musel pořád vyhledávat informace, měl jsem pocit, že být reportérem je hodně vysilující a časově náročné. Někdy bylo nutné strávit celý den venku a zůstat vzhůru pozdě do noci, abych sepsal několik stovek slov pro obyčejnou zprávu. Měl jsem pocit, že bych mohl čas daleko lépe využít objasňováním pravdy v jiných projektech, ale kdyby naše médium mělo jen informace o Falun Gongu, lidé by je možná nečetli. Jak se praví v jednom přísloví: „Červená květina musí být doplněna zelenými listy.“ Když budeme informovat o věcech, které běžné lidi zajímají, budou naše noviny číst. Abychom přinášeli oblíbené zprávy, musíme zůstat blízko životům lidí a informovat o věcech, o které se nejvíc zajímají. Proto jsem ochotný být zeleným listem, který slouží jako doplněk červenému kvítku – pravdě.
Při práci reportéra jsem se seznámil s lidmi ze všech sfér, od vládních úředníků po vedoucí manažery, lidi z hlavního proudu společnosti a čínských komunit. Myslím si, že být reportérem je skvělá zbraň pro objasňování pravdy. Reportéři jsou „nekorunovanými králi“ a mají ve společnosti zvláštní postavení. Mohou přijít do kontaktu s lidmi ze společenských vrstev, kam se ostatní praktikující těžko dostávají. Děláním rozhovorů se můžeme spojit s lidmi s předurčenými vztahy a dokonce se s nimi spřátelit a přirozenou cestou jim objasnit pravdu. Potom, co se pravdu dozví, budou ji tito vlivní lidé šířit ve svém vlastním okruhu známých.
Vzpomínám si, že když jsem poprvé kontaktoval místní tchajwanskou komunitu, o Falun Gongu vědělo velice málo lidí a většina z nich si myslela, že máme politické cíle. Když bylo vydáno Devět komentářů, přinesl jsem několik výtisků vedoucím lidem v tchajwanské komunitě, ale reagovali povrchně. To mě ale neodradilo a dál jsem psal o jejich akcích. Posílal jsem jim odkazy na naše zprávy o nich a dával jim výtisky publikovaných článků. Postupně začali mít stránky Epoch Times rádi a stejně tak noviny a přišli k jasnějšímu pochopení Čínské komunistické strany (ČKS). Když jsem se s nimi spřátelil, pověděl jsem jim své osobní zkušenosti o tom, co mi praktikování Dafa přineslo a proč nás ČKS pronásleduje. Všichni pochopili. Později mě předsedové komunity začali zvát na jejich setkání a akce, a to se stalo skvělými příležitostmi pro objasňování pravdy.
Jednou jsme měli ve Vancouveru období, že jsme nemohli najíst místo na skupinové studium Fa. Vedoucí komunity, který je zároveň knězem čínské křesťanské církve, nám dal klíče od kostela a řekl, že nám věří a že můžeme kostel použít, kdy bude potřeba. Další osoba, kterou znám, je starší v presbytariánské církvi. Jednou jsem ho hledal a slyšel jsem, že během bohoslužby hovořil o pronásledování Falun Gongu komunistickou stranou a vedl každého k modlitbě za pronásledované praktikující.
Postupně jsem při učení se své práci našel svou vlastní cestu. Dokázal jsem se spojit s lidmi s předurčenými vztahy a šířit pravdu.
2. Vstup do NTD, účast ve třech médiích, kráčení cesty potvrzování Fa
V létě 2004 odjelo hodně praktikujících z celého světa do New Yorku, aby se podíleli na výstavě proti mučení na Manhattanu. I já jsem odjel, na šest měsíců. Když jsem se vrátil do Vancouveru, vancouverská stanice NTD už nějakou dobu jela a koordinátor mě přizval do zpravodajského týmu. Pomyslel jsem si: „Všechna tři média potřebují reportéry, ale pracovat pro NTD může pomoci všem třem médiím, je to dobrý nápad.“
Snadněji se to řeklo, než provedlo. Televizní zpravodajství je jiné než tištěné zprávy. Reportér musí spolupracovat s kameramanem a při psaní scénáře musí brát ohled na spoustu věcí, jako video, zvuk a plynulost záběru. Zjistil jsem, že je třeba se naučil spoustu věcí, a to znamenalo, že musím pracovat víc. Než jsem mohl odejít domů, musel jsem také čekat na spolupraktikující, která nemluví anglicky, než dokončí editaci zprávy. Běžně se stávalo, že jsem zůstal celou noc vzhůru a pak musel jít brzo ráno do práce. V jedné chvíli jsem měl pocit, že už to dál nevydržím. V práci jsem usínal ve stoje. Pokaždé, když se mi to stalo, jsem si celým srdcem odříkával Mistrův Fa: „Je těžké to vydržet, ale můžeš to vydržet. Je těžké to dokázat, ale můžeš to dokázat.“ Dělat zprávy bez profesionálního vzdělání znamenalo, že jsem se musel daleko víc snažit, abych si vedl dobře.
3. Odchod na ředitelství NTD a prolomení těžkostí
Vždy, když jedna zkouška přejde, objeví se další. Jednou koncem roku 2007 mi zavolala manažerka lidských zdrojů NTD v New Yorku a pozvala mě, abych odjel do New Yorku jako reportér na plný úvazek. Když NTD New York vstoupila začátkem roku 2008 do kabelového vysílání, denně potřebovali místní zprávy, aby přilákali diváky a otevřeli dveře pro marketing. Ale kdybych odjel do New Yorku, musel bych opustit své zaměstnání a Vancouver, který znám, a odejít do cizího města, kde budu muset začínat zase od nuly. Rozhodl jsem se nabídku odmítnout. Za dva týdny mi manažerka volala znovu a srdečně mě zvala znovu. Pomyslel jsem si, že nic není náhodné a možná je čas, abych se vydal na kultivační cestu v New Yorku.
Plně jsem věděl, že tohle je pro mě jako kultivujícího hodně velká výzva a nemohl jsem tváří v tvář těžkostem ustoupit. Opustil jsem své stálé zaměstnání a odešel do New Yorku. Hned první den jsem se setkal s těžkým úkolem. Koordinátor zpravodajského oddělení určil, že každý reportér musí nezávisle udělat každý den jednu nebo dvě zprávy. Nikdy předtím jsem zprávy needitoval, ale díval jsem se, jak to dělají druzí praktikující, a tak jsem zvládl první večer sestříhat záběry s pomocí toho, co jsem si zapamatoval. První večer se každý z NTD sešel před obrazovkou a s radostí sledoval náš zpravodajský program. Každý chválil úsilí zpravodajského týmu, a to mě ohromně povzbudilo.
První den přešel, ale každý den, který následoval, byl jako procházet testem. Překonat fyzické nepohodlí, nepohodlí života na malém prostoru, těžkost ze života v cizím městě, učit se filmovat a dělat rozhovory, zatímco si nosíte kameru a stativ, chodit na metro a pěšky – všechno bylo těžké. Často odcházíme jako poslední médium, protože musíme dělat public relations, psaní scénářů, dabing, střih a plnit uzávěrky. Každý den byl jako boj na bitevním poli. Jako nováček v New Yorku jsem musel číst spoustu informací a zpráv z mainstreamových médií a čínských médií, abych se ve městě vyznal. V prvních třech měsících jsem se domů dostal obvykle kolem jedné nebo druhé ráno. Měl jsem pocit, jako bych byl postrkován a tempo zpravodajství mi nedovolovalo se zastavit. Opravdu jsem měl chuť si odpočinout, když jsem byl unavený, ale věděl jsem, i když se to zdálo tak těžké, že dokud mě Dafa na té pozici potřebuje, musí existovat cesta, kterou lze kráčet. Hlavně v tom okamžiku jsem si nemohl dovolit povolit ve studiu Fa. Pouze Fa mi mohlo pomoci tu zkoušku překonat.
Mistr řekl:
„Proto je studium Fa stále ta nej, nejdůležitější věc – je to základní záruka všeho, co máte dělat. Když neudržíte krok ve studiu Fa, pak není žádná naděje.” (Učedníci Dafa musí studovat Fa, Učení Fa na konferenci Fa v metropolitní oblasti Washingtonu, D. C. 2011)
Začal jsem se učit Fa nazpaměť každý den, když jsem přišel domů, ale ke konci pracovního dne jsem měl hlavu plnou zpráv. Proto mi odříkávání a přepisování Fa pomáhalo koncentrovat si myšlenky. Ráno jsem se spolubydlícím studoval jednu přednášku z Zhuan Falunu a dělali jsme cvičení. Po čtyřech měsících jsem konečně dosáhl průlomu a mohl jsem snadno a nezávisle dělat zprávy.
V druhém roce se délka vysílání NTD na místní kabelové síti zvýšila z jedné hodiny každý večer na každodenní 24hodinové vysílání. Třetí rok nám narostl počet diváků v New Yorku a okolí o 700 tisíc. Do zpravodajského týmu přišel mladý praktikující a začal dělat kameramana na poloviční úvazek. Ze začátku jsem měl velkou radost a vycvičil jsem ho a ukázal mu všechno, co jsem věděl. Ale jak se víc seznámil s procesem výroby zpráv a šlo mu to lépe, začal na mně hledat chyby. Čím víc jsme spolupracovali spolu, tím víc jsme měli konfliktů.
Na natáčení tiskového prohlášení jsme se dostali do hádky. Řekl, že nejsem profesionální, položil výstroj a chystal se odejít. Nazlobil jsem se a řekl, že jsem si myslel, že je pravidlem, aby kameraman poslouchal reportéra, ne naopak. Naštvaně jsme se oba vrátili do studia. HR manažerka si všimla, že konflikty mezi námi narostly, a zeptala se nás, zda zprávy, které jsme udělali, budou moci zachránit lidi. Její slova mě probudila. Když jsem se setkal s konfliktem, zůstal jsem uvězněný v uvažování běžných lidí a chtěl po druhé straně, aby se přizpůsobila pravidlům obyčejného světa, což bylo to „Kameraman by měl poslouchat reportéra“ a stěžoval jsem si, že racionálně neuvažuje.
Dělat zprávy je jako dělat jiné projekty. Měli bychom k tomu přistupovat jako ke kultivaci. Ale zapomněl jsem se podívat dovnitř, a tento incident mi ukázal, že musím opustit připoutání „neschopnosti přijmout kritiku“. Kromě toho po nás Mistr chce, abychom jeden s druhým spolupracovali, abychom zachránili lidi. Ať jsem se na to, co se stalo, díval z jakéhokoliv pohledu, nevedl jsem si dobře. Upřímně jsem se na sebe podíval a objevil jsem důvod, proč jsem s novým kolegou nesouhlasil. Měl jsem závist, která se projevovala tím, že jsem se na něj díval spatra. Cítím, že připoutání závisti má mnoho vrstev, a proto musím neustále pracovat, abych se jí zbavil.
Mistr řekl:
„Hovoril som znova a znova, že nemôžete vidieť dobrú stránku kultivujúceho. Tá stránka je už veľmi dobrá a splnila štandard. Čo znamená „splniť štandard“? Je to štandard boha. Pričom tá jeho časť, ktorá ešte nebola úspešne skultivovaná, tá časť vyzerá tým horšie, čím to ide bližšie k povrchu. Avšak možno sa tá osoba kultivovala veľmi dobre.“ (“Co je učedník Dafa”)
Ten spolupraktikující se řídí měřítky Dafa a má spoustu kladných vlastností. Pilně studuje Fa a nebojí se snášet těžkosti. Mistr po nás chce, abychom nejdřív brali ohled na druhé, ale já jsem na něj ohled nebral. Od rodičů odešel brzy a vytvořil si poněkud výstřední povahu. Náš vztah se poté zlepšil a dokázali jsme spolupracovat lépe.
Ta nejtěžší věc u dělání zpráv je vytrvalost. Jak čas plyne, děláme ty samé věci, znovu a znovu a znovu. Občas jsem měl nějaké špatné myšlenky, ale věděl jsem, že se o mě Mistr vždy stará. Dám pár příkladů. Když v USA poprvé vypukla finanční krize, jel jsem sám na Wall Street udělat rozhovor. Bylo to hodně těžké. Každý vycházel z burzy deprimován a nikdo se mnou nechtěl poskytovat rozhovory. Jak mě tolikrát odmítli, byl jsem otrávený a pomyslel si, že to opravdu nebyl snadný den. Ale brzy poté se objevila skupinka Číňanů a bylo vidět, že jsou turisté. Někdo ukázal na můj mikrofon a řekl: „Podívej, NTD! NTD je tady také!“ Věděl jsem, že to Mistr používá jeho ústa, aby mě povzbudil k vytrvalosti. Zanedlouho potom vyšel z budovy jeden ekonom a přijal nabídku na rozhovor. Podruhé jsem jel hodinu a půl MHD, abych se dostal do botanické zahrady. Navíc jsem musel jít půl hodiny pěšky s kamerou a stativem. V srdci jsem si stěžoval na koordinátora. Po rozhovorech jsem dal kameru na stativ a začal se natáčet, jak dělám úvod. Kolem šla jedna Číňanka a řekla: „Páni, vy jste tak šikovný, pro kterou stanici děláte?“ Řekl jsem jí, že pro NTDTV. Se vzrušením v hlase mi pověděla, že sleduje NTD každý den a říkala, že bude večer čekat na mou zprávu. Věděl jsem, že mě to Mistr povzbuzuje, abych se nebál těžkostí. Jednou jsem jel do Vancouveru, abych dělal zpravodajství o Shen Yun Performing Arts. Když jsem procházel bezpečnostní kontrolou na newyorském letišti, přišla ke mně zaměstnankyně – Číňanka a ptala se, jestli jsem ten a ten reportér pracující pro NTD. Zeptal jsem se jí, jak mě zná, a ona odpověděla, že se pořád dívá na naše programy.
„Náročné“, tak bych popsal tři a půl roku, které jsem v New Yorku strávil. Ale také jsem zažíval veselé chvíle, podílel jsem se na zprávách o devíti soutěžích a byl jsem svědkem velkého vlivu, který měly na obnovení tradiční čínské kultury. Také jsem se podílel na zprávách o vystoupeních Shen Yun Performing Arts v různých městech USA a Kanady a na zprávách z akcí ve Flushingu (čínská čtvrt, pozn. překl.). Cítil jsem, že tyto příležitosti jsou velice cenné, a bylo mi ctí podílet se během období nápravy Fa na snahách na hlavním „bitevním poli“.
4. Spuštění multijazyčného kanálu a jak jsem se naučil být koordinátorem
Do oddělení zpravodajství v Torontu jsem přišel vloni v létě. Multijazyčný kanál NTD začal vysílat na kabelové síti ve čtyřech provinciích západní Kanady 28. března 2012. Uvědomil jsem si tehdy, že má cesta byla sestavena tak, abych do Toronta přišel. Multijazyčný kanál je důležitá součást globální strategie NTD. Pokud to provedeme dobře, budeme moci zachránit daleko víc lidí z hlavního proudu společnosti. Mistr ve „Vyučování Fa na setkání NTDTV“ 6. června 2009 řekl:
„Určite by bolo lepšie, ak by mohli byť programy vo viacerých jazykoch. Ak by stanica naozaj mohla získať pevnú oporu v bežnej spoločnosti, dostať sa do pozitívneho cyklu, prekvitať a prosperovať, to by bolo výborné. Nezastavte sa však iba na tom, že budete mať programy v iných jazykoch. Bude ešte lepšie, ak dokáže produkovať programy v každom jazyku, aby žiadne etnikum nebolo vynechané. Pretože tí, čo sú pred vami a ktorých musíte zachrániť, sú všetci ľudia na svete.“
Zpravodajské oddělení v Torontu pro mě bylo dalším úplně novým prostředím, naprosto jiným než New York. Na ředitelství musí každý pracovat nezávisle, ale v Torontu zkouška spočívá v tom, zda dokážeme spolupracovat jako jedno tělo. Lidé v místním týmu to vidí takto: dovednosti jednotlivců nejsou komplexní, každý pracuje sehraně. Zde jsem pocítil sílu jednoho těla.
Naučit se být šéfredaktorem a koordinátorem byla pro mě další zkouška, protože dosud jsem byl jen reportérem. Každý den jsem musel dokončit jednu nebo dvě zprávy, ale tady jako šéfredaktor jsem byl zodpovědný za 20 – 30 zpráv. Také se tu musím starat o pracovní sílu a čas pro postprodukci a musím rozumět celkové situaci. Je to nová oblast, kde se musím učit. Každý večer trávím čas vyhledáváním informací, sledováním mainstreamových zpráv a hledáním vodítek k novým zprávám. Jakmile jsme spustili multijazyčný kanál, navýšilo se i množství práce, a musel jsem pomáhat s komunikací mezi ředitelstvími a reportérskou stanicí ve Vancouveru. Schůzek je čím dál víc. Každý den jsem měl pocit, že není dost času, a nemohl jsem se soustředit při samostatném studiu Fa.
Když členové zpravodajského týmu společně studují Fa a vysílají spravedlivé myšlenky, cítím, že se mezi námi zesiluje soudržnost a mezery mezi námi se odstraňují. Lépe pak spolupracujeme. Právě kvůli té spolupráci dokázal zpravodajský tým zázračně vytvořit zprávy ve čtyřech různých jazycích – angličtině, francouzštině, mandarínské čínštině a kantonštině, a to s velice malým personálem.
Klíčový člen týmu mandarínské čínštiny na sebe v tichosti převzal úlohu vysílání. Aby vybral programy pro non-stop vysílání, každý den spí jen krátce. Je také zodpovědný za filmování a střih programu o automobilech a pracuje na databázi. Další klíčový člen, který pomáhá se střihem anglických zpráv, chodí na stanici cvičit a studovat už v šest ráno a často odchází domů v jednu večer. Jedna sedmdesátiletá praktikující na sebe vzala úkol nahrávat večer tři hlasatele (-lky). Členové v kantonském týmu zase spěchají po práci na stanici udělat namluvení a potom musí pracovat na programu pro rádio Sound of Hope. Hodně lidí je přetíženo prací, ale nikdo si nestěžuje.
Tím, že pracuji se spolupraktikujícími, jsem odhalil své nedostatky. Při multijazyčném vysílání je období, kdy je lidí nejvíc potřeba, a přesto hodně lidí požádalo o volno a někteří dokonce přestali docházet do práce. V srdci jsem byl pohnutý, měl obavy, pochybnosti a stížnosti. Zpochybňoval jsem stav praktikujících, kteří si zažádali o volno, stěžoval jsem si, že nejsou ohleduplní a působí pro ostatní větší tlak, a měl jsem strach, jak dlouho vydržíme, pokud to tak bude pokračovat. Ale vždy, když někdo požádal o dovolenou, zbytek týmu převzal iniciativu, aby tu mezeru zaplnil. Lidé se nabídli, že budou dělat hlasatele, budou víc střihat, a každý se snažil podělit o práci bez stěžování si. Když jsem to viděl, zastyděl jsem se. Jako koordinátor potřebuji větší srdce a měl bych být víc ohleduplný. Praktikující musí mít důvod, proč o volno žádají, měl bych se o ně starat, zjistit, jaké mají problémy, a určit práci podle situace každého a jeho schopností.
Když mě pak někdo další požádal o volno, připomněl jsem si v duchu, že mám zůstat v klidu a nepohnutý. Vyslechl jsem si, co mi chtěli říct, a choval se ke svým spolupraktikujícím se spravedlivými myšlenkami a podporou. Stará mentalita postupně odezněla a vnímal jsem, jak spolu praktikující plně spolupracují.
Mistr řekl,
„Ak srdce učeníka Dafa nie je stabilné, spôsobí to zmeny v jeho okolí. Napríklad ak máte strach, zistíte, že s vnímajúcimi bytosťami okolo vás nie je všetko v poriadku. Ak sa zmeníte a vaša prítomnosť bude pre ľudí osviežujúca a povznášajúca, a vaša myseľ bude široká a plná optimizmu, zistíte, že veci okolo vás sa zmenili. Keď objasňujete pravdu, keď potvrdzujete Fa a keď sa stretávate s ťažkosťami pri robení vecí, napravte sa a pozerajte sa na veci so spravodlivými myšlienkami. Môže to mať veľmi dobrý účinok.“
(„Vyučovanie Fa na Medzinárodnej Fa konferencii vo Washingtone 2009”)
Vážím si denního a týdenního studia Fa zpravodajského týmu a našeho sdílení s otevřeným srdcem. Cítím, že jsem v tomto cenném prostředí pročišťován. Myslím si, že je to klíč k utvoření jednoho těla, nezničitelného jako diamant.
Rád bych se všemi sdílel odstavec z Mistrova Fa:
„Čím beznádejnejšie veci vyzerajú, tým je pravdepodobnejšie, že nádej je priamo pred vašimi očami. Najmä počas obdobia, keď cítite nezmyselnosť, možno si v skutočnosti ustanovujete svoju mocnú cnosť. Dúfam, že naozaj dokážete dobre spolupracovať, mať dostatočne silné spravodlivé myšlienky, pozerať sa dovnútra, keď sa s niečím stretnete, a mať nadšenie, ako keď ste s kultiváciou začali. ” (“Co je učedník Dafa”)
Děkuji, Mistře, děkuji vám, spolupraktikující.
